Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si jako první, co je nového

Přečtěte si jako první, co je nového

Cesty do zahraničí

   Pokud cestujete do zahraničí, jednotlivé země se liší, i zákony a dopravními předpisy, i mentalitou lidí, i tím, jaká je vstřícnost k turistům či ke karavanistům... Proto postupně popíši ty země, které jsem navštívil: Jaká je zde příroda a pozoruhodnosti? Jaké je tu jídlo? Co bezpečnost? To si tu vše řekneme. Nejprve tedy musíte do té které země dostat se přes hranici. Začneme tedy tímto: Jaké jsou hraniční přechody a jaké jsou samy o sobě ty hranice:

                      Hraniční přechody

   Tak pokud jezdíte do zahraničí, budete muset překonávat různé hraniční přechody. Někde si téměř ani nevšimnete, že jste přejeli dělící čáru mezi dvěma zeměmi, jinde to ku.....y pocítíte: V prvním případě nemusíte přerušovat jízdu, zastavovat, někdy jen musíte zpomalit, aby Vás stihl oskenovat nějaký přístroj. Ve druhém případě budete muset zastavit u nějaké závory, možná i vystupovat z auta a pootvírat všechny dveře... Může Vám to tu zabrat pět minut, ale také několik hodin.

Hraniční přechody fungují často ve stejném bodě jinak při vjezdu a jinak při výjezdu ze země. Někde vás snadno vpustí, ale ne tak lehce vypustí... Jinde zase budete mít složitější proceduru při vjezdu do země, ale při návratu to půjde ajn cvaj.

Asi jste si někde všimli kolon aut na hranicích, že se zpravidla tvoří v jednom směru. To je dáno právě tím, jak která země vyžaduje jaké ty vstupní a výstupní kontroly, procedury apod. To se odvíjí od mezinárodních vztahů dvou konkrétních států, které spolu sousedí. Zpravidla se jedná o dlouhodobé mezinárodní vztahy, ale při nějakém politickém výkyvu se určitá pravidla zavádí dočasně, a právě ta nás mohou překvapit.

Dále bude záležet, na jakých značkách jedete, někde si zrovna něco řeší dva státy mezi sebou a blokují se, Vás, jako příslušníka třetí, nezúčastněné strany, snadno propustí. Proto na přechodech bývají i oddělené pruhy, do jednoho najíždějí občané sousedícího státu a do druhého pruhu najíždějí občané jiných zemí...

Také záleží, jakým jedete autem, jestli osobním nebo dodávkou, ty kontrolují více, jestli něco nepřeváží. Já když jsem jezdil obytnou dodávkou, tak mě pořád kontrolovali: Jestli nevezu uprchlíky, cigarety, alkohol, drogy. Dost mi prohledávali auto. Velkým karavanem to většinou projedu snadno, oni si myslí, že jedu na dovolenou, nepředpokládají, že něco pašuji.

Pak hraje roli roční období, někde to praská ve švech během letních dovolených, ale v jinou dobu je na tom stejném místě otevřená závora a nikde kolem žádná stráž, celní služba nebo pohraniční policie... V době sklizně jsou velké kontroly, které Vás zdrží na hranicích: Policisté kontrolují, jestli nevezete pytle brambor nebo cibule.

Záleží i na denní době: Někdy to tu berou důkladně, ale např. v horkém odpoledni, kdy strážnému pere slunce do prosklené budky, tak pospává a jen Vám mávne rukou, ať jedete. Nebo v noci, kdy občas projede jedno auto a on kvůli němu nechce vylézat z teplé budky od rozkoukaného filmu, tak Vám jen zmáčkne nějakým čudlíkem závoru, ať se vám otevře...

Já zpravidla překračuji hranice v době, kdy se mění služba: Ti co končí, už sledují hodinky, kolik minut jim zbývá, už to mají na háku. Ti co nastupují, se ještě nerozkoukali, ještě si nedali kávu, ještě se pořádně nepozdravili s kolegy, a jsou nevrlí, že jim začíná směna, tak propustí pár aut, než se dostanou do "varu". Také doba oběda je dobrá: Zajímá ho svačina a ne Vy. Nebo víkendy: Je přece neděle, tak se nedělá, ne? 8-)

Ale pozor: Pokud nejedete po nějaké mezinárodní dálnici, kde jsou hraniční přechody v provozu nonstop, ale berete to někde po vedlejších silnicích, že jedete venkovem či přírodou, tady mohou hraniční přechody mít omezenou otvírací dobu. No co, máme bydlík, ne? Tak přespíme a překročíme hranici ráno...

Pak záleží, jak vystupujete navenek, jestli jste službě sympatičtí, nebo z Vás mají blbý pocit. Já jsem sympaťák: S pasem jim podám plechovku piva, a brána je mi dokořán... 8-) Pokud je tam žena, dejte nějakou čokoládu... Nikdy nenabízejte úplatek! Všude jsou kamery, a než aby měl strážný problém se zákonem, udělá ho raději Vám! Pokud je úplatek nutný, řeknou si o něj přímo, ale odvedou Vás malinko za roh...

Já to pivo používám i jako takové znamení: Když je dobře přijmou na hranici, znamená to, že mám v té zemi otevřené dveře: Bude se mi tady dařit, nebudu platit pokuty, vše proběhne hladce... Pokud je nepřijmou, nebo mají u toho nějaké kecy, jsem opatrnější a dávám si pozor: Možná až tak mě ta země nepřijme?

Jak jsem na to přišel: Tak jedu tam na návštěvu, ne? Vy, když jdete k někomu na návštěvu, také přinesete láhev vína nebo bonboniéru... Mne oslovila jedna pasáž z Bible: V Genesis 43. kapitole posílá patriarcha Jákob své syny do Egypta, aby tam nakoupili obilí. Před cestou jim říká: "Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: Trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle". Přemýšlel jsem, co jsou opěvované vzácnosti české země? Jasně, že pivo: "Chmel je naše zlato!", jak se zpívá ve známé písni. Skutečně mi všude otevíralo dveře, nejen na hranicích! 8-)

Na hraničním přechodu je také dobré vycítit, jestli si spíše pokecat s tou službou, nebo naopak dělat, že nerozumíte... Někdy to pomůže, že dáte řeč, je to takové lidské, oni jsou rádi za kontakt a nebudou Vás otravovat. Někdy by je to obtěžovalo, nebo by pochopili, že jim rozumíte, tak by kladli příliš otázek... Potřebujete nějakou empatii, abyste vycítili, jaká je nálada, jak jsou rozpoloženi...

Co funguje bezpečně, to je, pokud máte v pasu nebo v občance uvedenu nějakou vojenskou či policejní hodnost: Policisté Vám zasalutují a nechají Vás jet bez nějakých keců... Se mnou jel jednou kamarád, který má hodnost Majora. To jsme se dostali všude 8-)

O konkrétních hraničních přechodech si povíme ve článcích, které budou pojednávat o jednotlivých státech, tady si jen řekneme nějaké obecné zásady...

Tak je rozdíl, jestli překračujete hranici států v rámci EU, nebo vyjíždíte z EU do jiných zemí. Mezi zeměmi EU se říká, že je volný pohyb osob, zboží a peněz, ale neplatí to stoprocentně:

Tak první zásada je: Nevěřte navigaci. Jestli ta Vám říká, že za pět hodin budete v cíli, tak ať si tam nedomlouváte nějakou schůzku nebo podobně: Nevíte, jak dlouho vytvrdnete na hranici a o kolik se Vám prodlouží doba dojezdu! Já měl třeba objednaný pobyt na horské chatě, jindy zase v nějakém kempu. Tady se zavírala recepce v deset večer a já jsem samozřejmě přijel až v noci, musel jsem spát v autě (to jsem ještě neměl karavan) a do objektu mě vpustili až ráno. Také to vysvětlete manželce, která si myslí, že když navigace říká, že na místě budete v sedm večer, tak tam budete v sedm večer. Ať je připravená na eventuality a není zbytečně rozhozená. Potom za vše samozřejmě nebude zodpovědný nějaký celník, ale Vy 8-)

K té navigaci: Existují nějaké aplikace do chytrého telefonu, které v případě kolon na hranicích, navedou Vás jinou trasou přes méně frekventovaný přechod. Najedete si sice o pár kilometrů více, ale zabere to méně času, a nebudete v dlouhé koloně fetovat výfukové plyny z aut před Vámi. Zvažte nějakou takovou aplikaci a předem si to připravte.

Pro případ dlouhého čekání (to nemusí být jen na hranicích, ale také kvůli dopravním nehodám apod.), mějte svačinu, pití a nějakou zábavu, jako mobily, tablet... Ať se pak nezblázníte z dětí nebo z labilních osob nebo sami ze sebe.

Pokud jedete půjčeným automobilem od kamaráda, udělejte si s ním smlouvu, kterou si nechte přeložit i do angličtiny: Vytisknout, podepsat. Oba. Smlouva by měla obsahovat údaje o vozidle, osobní údaje včetně adres obou zúčastněných stran. A nezapomeňte si spolu s klíčky od vozidla od kamaráda vzít malý techničák. Proč? Přes hranice se převáží kradená auta. Musíte mít papír, kterým dokážete, že auto není kradené, ale půjčené! Pozor! Kamarádovi se stalo, že řídil auto své manželky, také měl problém! Tu smlouvu si udělejte i s příslušníky vlastní rodiny! Pokud máte auto z půjčovny, ta Vám automaticky vydá nějaké prohlášení...

Zkontrolujte před cesto v

                        Hranice států

Německo

Holandsko

                               Belgie

   Jednou jsem byl v Belgii soukromě a dvakrát pracovně, co se nám tam stalo: Spali jsme se skupinou u jedněch lidí, a oni nám udělali domácí oběd, to co jí oni sami: Vyndali z ledničky půlené broskve naplněné sardinkami a na tom byla nastříkaná šlehačka. Byla zima a nám dali studené jídlo. Brrr. V restauracích to nebylo o nic moc lepší, nakonec jsme museli buď si sami něco udělat, nebo se jít najíst k muslimům, ti dělají poctivé jídlo. Podobně s kávou: Ta mi tady nikde nechutnala. Musel jsem si udělat svojí, nebo opět žádat u Alláha.

U těch lidí, jak jsme spali, nám také byla zima, hledali jsme, kde se šteluje topení, že si přitopíme. Ptali jsme se pana domácího a on vůbec nechápal, o čem to mluvíme? Samozřejmě v domě nebylo vůbec žádné topení, tady jedou dva svetry. Aha! Už je jasné, odkud to ta Markéta vzala, tu myšlenku! 8-)

V obcodě