Návrat ze zahraničí

   Při návratu ze zahraničí budete muset překonat několik věcí, jako třeba podnební pásmo, kdy se budete muset aklimatizovat, ale aklimatizací budete muset projít i mentálně, nejen fyzicky: Můžete po návratu totiž zažít kulturní šok.

   Tento šok zažívají nejvíce zejména lidé, kteří strávili pobytem v cizině dlouhou dobu a mezitím ve vlasti se toho dost změnilo, ale v nějaké míře jej zažije každý, kdo se vrátí i po krátkodobém pobytu.

   Jde o to, že jste poznali nové věci, zpomalili jste životní tempo, jedli jste jiné potraviny. Doma zjistíte, že tady se moc pospíchá, jídlo z obchodu je nekvalitní a lidé kolem Vás mají v hlavě podivné věci a také podivné věci jim vychází z úst... Sice už se tu mluví česky, takže rozumíte, ale co ti lidé mluví?! A čím žijí? Předtím jste to nerozeznali, protože jste v tom byli ponořeni každý den, tak jste si třeba nevšimli, kolik věcí se tady postupně zkazilo, ale když vyjedete někam, kde je svět ještě normální a pak se vrátíte, hodně věcí Vám dojde, že něco tu nehraje...

   Toto je také asi důvodem, proč hodně lidí, kteří strávili nějaký čas v cizině, tak to tu nedají a nakonec odjedou někam natrvalo? Díval jsem se na nějaké statistiky a překvapilo mě, kolik Čechů odjelo žít do nějaké jiné země. Dříve jsem si myslel, že tam jedou kvůli studiu na nějakou školu, nebo že tam jsou kvůli práci, kvůli vyšším výdělkům, ale teď je vidět, že mají i jiné důvody.

   Mně se stalo něco podobného: Po době, kterou jsem strávil v zahraničí, tak po návratu se na naše kulturní prostředí dívám úplně jinak, než předtím...

    Jeden z největších šoků pro lidi je ten, že v zahraničí si užívají volno a nesledují zprávy z domova. Trochu si tak vyvětrají mozek a po návratu si pustí zprávy a je jim z nich na blití. To je jim i tak, ale ta pauza udělala své a teď to na ně dolehne, ta politická kultura u nás...

   Já vidím rozdíly zejména v potravinách, tady nás fakt někdo tráví... Pak je to to životní tempo, rodinné vztahy, způsob trávení volného času, kultura na pracovišti... Dále úroveň služeb, zdravotnictví, školství atp. Postupně, jak budu psát o jednotlivých zemích, které jsem navštívil a blíže poznal, tak to vše rozebereme...

   Při návratu ze zahraničí budete muset opět překonat hraniční přechody. To bude o něco složitější než cestou tam v tom, že Vás budou celníci více kontrolovat, a je jasné, že si vezete s sebou domů nějakou památku, a nebudou to jen suvenýry...

   Proč ty kontroly: Jasně, že každá země chce, ať si u nich koupíte jídlo, alkohol a cigarety, proto Vám budou ztěžovat převoz toho všeho: Chtějí, ať toho máte co nejméně z té země, ze které vyjíždíte, a co nejvíce si toho koupíte právě u nich. Když budete mít něčeho více, než povoluje nějaká kvóta, a než dokážete ukecat, tak to budete muset vyložit, jinak Vás nepustí. Někde umožňují, že si doplatíte za to, co vezete navíc a nechají Vám to...

   Nejsložitější to bude na té hranici, skrze kterou se vracíte do EU: Ta, aby co nejvíce vydělala na všem možném, tak dává velká omezení a to nejen množstevní, ale schovává to za různé předpisy o ekologii atp. Např. máte v autě květiny a oni Vám neřeknou pravdu: „Ty jsi dal vydělat květinářce tam a tam a nekoupil sis to u nás, abychom my z toho měli peníze“, ale řeknou: „Z důvodu, aby se v EU nešířily invazivní druhy a nezanesla se sem nějaká nemoc, nesmíte sem vozit rostliny, tak je vyhoďte do koše a raději si je kupte tady“.

   No to je samozřejmě blbost, jestli jste to koupili deset metrů vlevo, nebo deset metrů vpravo, tak asi ty druhy nebo nemoci by se rozšířily i větrem, pylem od včel a trusem ptáků, kteří sezobli nějaké to semínko a vyprdli ho kousek vedle do trávy a ta rostlina tu vyroste... Jasně, že jde o peníze.

   Ale to jsem dal jen příklad, asi normální člověk si nevozí kytky. Ale kolik jsem viděl na hraničních přechodech pytlů brambor a cibule, co si vezli Gastarbeiteři z domova, a tady jim to celníci vyházeli z auta na hromadu.

   Nás ale bude zajímat něco jiného: Maso, sýry, případně vejce, alkohol a cigarety. Tak alkohol a cigarety můžete mít nějaké množství, to si nejprve zjistěte jaké. To přiznejte a zbytek musíte někde skrýt. Karavany mají spoustu tajných přihrádek a naštěstí celníci je ještě všechny neznají 8-) Ale jednou jsem se vracel z Ukrajiny přes Polsko a Poláci, ti mi to tu prošmejdili fest. Bylo vidět, že měli nějaké školení na karavany a ty jejich schovávačky.

   Masné a mléčné výrobky, ty se nesmí do EU vůbec převézt, to musíte schovat fakt dobře. Nesmíte mít ani majonézu. Já většinou jedu s natřískanou ledničkou a když se ptají celníci, jestli něco mám, tak řeknu, že jen svačinu. V ledničce to zamaskuju nějakými limonádami nebo podobně. Zatím mi to vždy prošlo, ale třeba kamarád se vracel z Ruska přes Estonsko a tam mu vyhodili i bagetu...

   Proč jsou ty kontroly tady tak přísné? Jde o to, že v zemích EU je jídlo zpravidla drahé a hnusné (i ten alkohol, i ty cigarety, do všeho se dává nějaká chemie) a v zemích mimo EU je to levnější a kvalitnější. Tak jasně, že si chci dovézt něco dobrého. To ví i ti celníci, takže při výjezdu z EU se Vás sice zeptají, jestli něco vezete, ale nebudou to tak kontrolovat, jim je jasné, že si do země, kde je vše tak dobré a levné, nebudete tahat ty předražené sajrajty. Ale jak se vracíte, tak...

   Na co si ještě dávat pozor: Nějaké suvenýry, jako kameny, mušle, šišky... Jestli si děti sebrali někde želvičku, tak končíte.

   Dále lesklé předměty: Minule nám řekli, že to vypadá na zlato a museli jsme od toho doložit lístek od pokladny, kde byla vidět cena, že je to levný šmejd...

   Blbé jsou ty přechody, na kterých je vysoká pravděpodobnost pašování drog, nám cestou z Turecka do Řecka rozebrali palubku, potrhali nějaké dráty, všechna zavazadla jsme museli vyložit, prohledali nám všechny tašky, hrabali se ženě i v zavazadle se spodním prádlem, zkoumali každou voňavku... Několikrát nám to tu nechali očuchat psem... Katastrofa. Pak jsme to vše museli naházet narychlo do auta a srovnali jsme si to až někde za rohem... Napřed jsem po tom psovi musel všechno vyčistit.

   Kvůli drogám se Vám budou hrabat hlavně v lécích: Už jsem o tom psal v jiném článku, ale raději to zopakuji: Pokud užíváte nějaké léky, mějte od nich příbalový leták a krabičku, jinak Vám je vyhodí a co si počnete...

   Vedle drog se pašují dost lidé. Zažili jsme dost kontrol, kde prohledávali auto, jestli se někdo neskrývá ve sprše, v posteli, v garáži... Pak už se vybavili nějakými rentgeny a už tolik nešmejdili, řekli nám to jasně: V autě jste tři, chceme vidět tři pasy. Jak věděli, kolik nás tu je?

   Ty lidi hledají v širším pohraničním pásmu, nejen na samotném hraničním přechodu, myslím, že to pásmo je deset nebo patnáct kilometrů. Takže když projdete prohlídkou na hranici, nechají Vás popojet několik kilometrů a pak Vás ještě zastaví pohraniční policie a znovu Vás zkontrolují.

   Tady pozor! Pokud berete stopaře, tak kdyby to byl nějaký uprchlík, že třeba svezete ženu s malým dítětem, že nechcete, aby jí smetl kamión z hlavní silnice, tak můžete být zatčeni za převaděčství. Možná nemáte soucit s matkou a dítětem, ale vezmete mladou holku, že si chcete zpříjemnit cestu... Chtějte vidět doklady! My jsme jednou viděli stopaře na strašně blbém místě, kde by jim nikdo nezastavil, byl to mladý manželský pár, tak jsem jsem je vzal. Byli to Turci žijící v Německu, vraceli se od babičky. Vyžádal jsem si pasy, ty byly v pořádku, tak mohli jet s námi.

   Ještě chvíli zůstaneme u těch přechodů: Tím, že při vstupu do EU takto kontrolují všechny, můžete se tu dost zdržet. Počítejte s tím dopředu, ať se nedostanete do skluzu, pokud musíte být někde na čas.

   Peníze: Pokud se vracíte z nějaké země a zbyly Vám tamní nějaké záhadné peníze a nemáte jistotu, že je vyměníte v Česku ve směnárně, buď je před hranicí utraťte, nebo si je tu vyměňte třeba na Eura. Pokud se Vám stane, že zapomenete a doma Vám je nevezmou ve směnárně, tak já to řeším tak, že na čerpacích stanicích si prohlédnu SPZ kamiónů a oslovím řidiče z té země.

   Dálniční známky: Když se odněkud vracím, třeba z jihu, tak si to naplánuji tak, že si koupím jednodenní známku na průjezd Maďarskem, ale musím vědět, že to stihnu ten den, protože ta známka platí jen do půlnoci. Dobrá zpráva je, že teď to nějak předělávají a už bude platit 24 hodin od chvíle, kdy jste ji koupili.

   Stejně tak Slovensko: Koupím jednodenní známku, ale musím vědět, že to stihnu do půlnoci. Ale to se dá, to je krátký úsek. Když vím, že to nestihnu, třeba že mi dal zabrat průjezd Maďarskem, tak přespím a koupím známku až ráno a mám dost času na přejezd...

   Z tohoto důvodu, že to takto dělám (a asi nejsem sám), tak když profrčím Maďarsko a Slovensko na jeden zátah, tak spím celkem často na jižní Moravě: To když spěchám, abych to stihl do té půlnoci, tak pak překročím hranice a hned se jdu vyspat...

   Po návratu domů se můžete cítit po nějakou dobu blbě, už jsem psal o tom kulturním šoku a o aklimatizaci... I odborníci říkají, že existuje nějaký postdovolenkový syndrom, že lidé bývají po dovolené více unavení, než před odjezdem na ní.

   Proto je třeba naplánovat si i ten návrat, já třeba od té hranice přijedu někam k domovu, nebo na místo určení, ale ještě někde zastavím a přespím, ať mě nechytnou známí nebo někdo z rodiny, hned by se vyptávali, něco by mi říkali, něco by po mně chtěli... Máte dost. Jste unavení. Nechte to na ráno, nebo já si klidně dám ještě jeden den někde v přírodě bez lidí, ať to ze mne vyprchá, ten stres, co se nasbíral...

   Pak to ještě může trvat pár dní, než si utřídíte v sobě zážitky, v počítači fotky, než vybalíte... Než přepnete: Myšlenkami jste ještě jinde... Jestli se máte s někým pohádat, tak teď: Jste na jiné vlně, než ti lidé, se kterými jste se sešli a ještě jste nenajeli na ten režim... Třeba moje žena to ví a dva dny po návratu mě nechá na pokoji, nic po mně nechce.

   Ona to zná z doby, kdy jsme jezdili společně: Jak jsme se vrátili a vrhla se na nás její rodina, tak nás úplně rozcupovala... Museli jsme se před nimi schovat a vylézt na světlo, až jsme se na to cítili... Musíte se na něco vymluvit, že třeba jdete dělat po cestě velké prádlo...

   Moment návratu je skutečně náročný a kdo si to neuvědomuje předem a nepřipraví si to, tak se může zhroutit: Celou dobu jste totiž byli ve střehu: Řízení vozidla v neznámém prostředí (odlišná pravidla silničního provozu), přepočítávání peněz, komunikace v cizím jazyce, nápisy na budovách, které luštíte, stále nové zážitky, spoustu vjemů... Jste vlastně v permanentním napětí a po návratu to vše naráz přestane a dolehne to na Vás: Ve skutečnosti jste trochu zdrogovaní: Vaše tělo, aby zvládlo ten stres, ty výzvy, produkuje adrenalin a jste malinko pod vlivem. Jak skončí stresové situace, začíná se vyplavovat ten adrenalin z těla a teď zažíváte dojezd a absťák. Máte propad, proto ty nervy po návratu.

   Pokud si chcete trochu odpočinout, po nějaké náročné cestě, ale už za dva dny Vás to najednou táhne zase někam, že chcete sednout za volant, znamená to, že jste si už vytvořili závislost na tom adrenalinu a ten Vám teď chybí, zase si ho chcete zvednout. Proto je nutné dělat ty pauzy mezi jízdami. Nikdo Vás nevyhání z karavanu do baráku, ale můžete si tu posedět, pobýt, ale ať nejezdíte příliš často a příliš moc. Já když někam jedu, tak si určitě lehnu během dne, zpravidla po obědě, a každý týden se snažím jeden dva dny neřídit, někde zůstanu stát a buď jsem v autě, nebo se někam projdu, ale dělám to tak, abych neřídil každý den a ani celý den v kuse.

   Toto se netýká pouze cest do zahraničí, ale i různých popojížděk, kdekoliv jste. Protože nám jde i o vztahy s lidmi, nejen o honění kilometrů, mějte toto na paměti, ať si v nějakém Vašem absťáku, kdy Vám zrovna hrají nervy, neuděláte zbytečný problém se svými blízkými nebo s kolegy na pracovišti.