Spolucestování

   Spolucestování, co to je? Tak rozdělíme si to do tří skupin: 

   1. Pokud nejedete sám nebo s rodinou, ale domluví se s Vámi někdo z přátel, z kolegů, či někdo ze širší rodiny, že pojedou s Vámi v autě a budou tu i spát. Nebo spolujízda ano, ale ubytují se, to je jedno.

   2. Sice jedete sám, ale úplně nechcete, zkrátka nemáte momentálně někoho, tak to nabídnete na sociálních sítích, na nějaké platformě, ozve se Vám člověk, kterému sedí termín i Váš směr a podílí se na nákladech na cestu.

   3. Domluvili jste se větší parta, ať už mezi známými, nebo opět v nějaké skupině na sociální síti, že pojedete na nějaké místo určitém termínu. Takže je Vás hodně a jede vícero vozidel.

   Tak podle té které akce se musíte patřičně zorganizovat:

   Rozhodně Vy zodpovídáte za své vozidlo. Tedy určujete, kolik lidí můžete vézt jako pasažéry, kolik jich jste schopni nechat u sebe přespat, kolik zavazadel jste schopni vzít. Také kolik potravin můžete pobrat (jak velkou máte ledničku).

   Ve Vašem voze jste tedy velitel Vy: Musíte se s pasažéry domluvit na penězích, jak se složíte na palivo a na jídlo. To musíte udělat předem, ať pak někdo nemá pocit že... něco. Také se domluvte na nákupech, na vaření apod., ať se nestane, že pak něčeho je strašně moc, že se to nevejde do ledničky, každého v obchodě napadlo vzít to samé, a něco naopak chybí, pokud budete v přírodě, že se to tu nedá dokoupit.

   Já to dělám tak, že vyberu od každého peníze a seznam co potřebuje, a koupím to sám najednou. Jasně že na pěti seznamech bude ta a samá věc několikrát, tím to eliminuji, že se neobjeví v ledničce např. pět krabic mléka... Nebo jdeme do obchodu všichni s jedním vozíkem a každý si do něj dá, co potřebuje, a když vidí, že někdo to tam už vložil, tak to nebere zbytečně také...

   Já byl většinou jak velitel auta, tak celé výpravy, že jsem to organizoval, ale výhoda je, pokud velitel party je někdo jiný, než Vy: Pak si jen obstaráte věci kolem auta a nemusíte myslet na vše: Někdo dělá trasy, harmonogram, rozpočet a to vše, a Vy máte čistou hlavu a soustředíte se na řízení, jen posichrujete takové ty věci jako plyn, vodu, záchod...

   Pokud jede více aut, tak ať ještě někdo je velitel celé skupiny, kdo ostatním řekne, kde a v kolik hodin se sejdou atd. Tento velitel také rozpočítá lidi, aby věděl, kdo případně někoho může svést, ale nemá pro něj postel, nebo kdo vezme více lidí, ale už batohy musí do jiného vozu nebo naopak, má místo na zavazadla, ale ne pro pasažéry. Na místě si pak už každý vezme své zavazadlo a uloží se na určené lůžko...

   Např. Jednou jsme jeli ve dvou autech, ti lidé zůstávali spát ve svém voze, ale u nás měli v ledničce věci a večer jsme seděli u nás, oni měli jen postele, ale ani ledničku, ani stůl a sezení...

   Pokud jedete jedním vozem, prostě se domluvíte se svojí posádkou a je to celkem jednoduché, ale samozřejmě čím více lidí, tím více komplikací, o tom jsem napsal v článku, který se jmenuje „Spolucestující“, teď se spíše zaměříme na ty větší skupiny:

   Tak největší blbost, co můžete udělat je, že pojedete auta v řadě za sebou. Raději se domluvte na nějaké zastávce, může to být třeba čerpací stanice nebo parkoviště supermarketu, kde se potkáte, pokud budete dělat zastávku po cestě, nebo rovnou na místě určení. Ať si každý řidič jede svým tempem.

   Co se může stát: Tak určitě sledovat nějaké auto před sebou, abyste jej neztratili z dohledu, je vyčerpávající, budou Vás bolet oči a hlava. Už tak toho v provozu sledujete až až...

   Znal jsem jednu partu, ti se vzájemně nabourali: Ten první si ve zpětných zrcátkách všiml, že ujíždí ostatním, tak zpomalil. V tu chvíli ale ten druhý zrychlil, aby ho dohonil, tak ho naboural zezadu. No a jak zastavili, tak to do nich napral ten třetí...

   Nebo co je blbé, ve městě: Jeden projede na semaforech na zelenou, druhému skočí červená a ten první nemá kde zastavit a počkat, takže mu ujede. Ten druhý, jak má zelenou, tak se ho snaží dohnat, ale už neví, do jaké ulice tamten odbočil a vzájemně se ztratí.

   Jako fakt si určete bod a sejděte se až tam, nemá cenu chtít jet v řadě za sebou. Ale: Komunikujte to s ostatními! Mně se stalo: Domluvili jsme se řidiči, kde se sejdeme a vyrazili jsme. Po nějaké době se ten řidič ve druhém autě nechal vystřídat za volantem a usnul. Ten střídač nevěděl, jak jsme byli domluveni a jel pořád...

   Dále: Demokracie nebo diktatura? Samozřejmě diktatura, mám to odzkoušené: Když jsem dal jako vůdce skupiny jasné povely, tedy kdy se staví na oběd, v kolik hodin se vstává, v kolik jdeme spát atd., vždy akce proběhla úspěšně, všechno jsme stihli a viděli jsme toho hodně. Pokud jsem někdy chtěl lidem dát pocit svobody a dával o věcech hlasovat, tak to byla hrůza: Jeden chtěl ráno spát a jet později, druhý se budil brzy a pak čekal na ostatní, pak večer chtěl jít dříve spát, ale ostatní si chtěli posedět, jeden chtěl se jít podívat, co je támhle vlevo, aby druhý chtěl vidět, co je vpravo...

   Pokud se někdo chce ráno vyspat, tak ať klidně nastoupí do auta a spí za jízdy. Pokud někdo má hlad, tak kvůli jednomu nebudeme stavět, ať si do příručního zavazadla dá nějakou svačinu na cestu. Zastaví se až na společné jídlo. Ano, pokud někdo potřebuje na záchod, zastavím mu, ale musí si už tedy dojít všichni, i když mají pocit, že se jim ještě nechce: Jinak jeden se vyčůrá, rozjedeme se a za deset minut bude chtít zastavit někdo další...

   Pokud různí lidé chtějí vidět různé věci, tak dejte rozchod, ať si prohlédnou, co je zajímá, ale určete jasné místo a čas, kde se zase sejdete. A buďte na telefonu, kdyby někdo zabloudil nebo ho něco vážného zdrželo. Také, ať jdou minimálně ve dvou, sám člověk, to se snadno něco přihodí!

   Tak co je ještě dobré vědět o skupinovém cestování? Vždy bude jeden problémista, to je jasné. Kdykoliv jsme s manželkou vozili skupiny, jen jsme hádali, kdo to bude 8-) Až se to zjistilo, bylo to snazší, mohli jsme s ním nějak pracovat a usměrnit ho.

   Někteří lidé holt takoví jsou, někdo to dělá schválně, že na sebe chce upozorňovat, chce být středem pozornosti atp.

   Jako jestli si mě někdo objedná a vše zaplatí, tak mu udělám vše podle jeho představ, ale jestli se jede v kolektivu, musí se jednotlivec také přizpůsobit kolektivu.

   Musíte si předem mezi sebou vyjasnit, o co Vám jde. Např. Můj bratr organizuje motorkáře, nějaké společné výlety. Říkal, že vždy se to rozdělí na dvě skupiny: Jedni v prvním kempu (a pak už v každém) začnou do sebe lít alkohol, pak ráno vyspávají a ostatní na ně čekají. Utíká jim čas a nedostanou se na místa, která chtěli vidět. Jako proč ne, mohou se lidé domluvit na nějaký výlet a alkoholovou terapií 8-), ale ať to řeknou dopředu, o co jim jde. Takhle mohli udělat dvě skupiny: Koho zajímá kemp a stánek s pivem a koho příroda nebo nějaké zajímavosti.

   Naštěstí pro ně jde, že každý má svojí motorku a nemusí čekat, až se někdo vzbudí, může každý jet svou cestou... Pro nás v autě to bude horší, na nás jsou navázáni další členové výpravy.

   Pravidlo je, že skupina je tak silná, jak je silný její nejslabší člen. Nemohou např. v horách všichni jít rychle a nechat někoho za sebou, aby se ztratil v mlze a spadl ze skály.

   My to známe, když vozíme děti, podle nich se vše točí: Musí se často zastavovat na svačinu, nějaké rozhýbání, na záchod... Tak pokud nevezete děti, ale nějakou partu, ten slabý článek, to může být starší člověk nebo nemocný. Od každého si zjistěte jeho zdravotní omezení! Ať Vás něco nezaskočí. Já mám takové pravidlo, že neberu pacienty, co se léčí na psychiatrii: Zapomenou si léky, nebo jich pak spolknou hodně naráz, dolehne na ně cizí prostředí, něco se jim zhoupne v hlavě...

   Co ti problémisti? Pamatujete Trautenberka z večerníčku: „Makový buchty jsou moc makový, kyselo je moc kyselý...“ 8-) Takový člověk pak otravuje celou partu, ale alespoň si ho ta parta může nějak usměrnit. Horší je, že on se snaží najít spojence a pak do všeho vrtají ve dvou. Nejhorší pak je, když se takový člověk zaměří na Vás jako na řidiče a „jede bomby“: Radí Vám do řízení, a to je špatně.

   Tak např. se mnou jel jeden takový a vyčítal mi hned na benzínce, že jsem neměl brát tady naftu, ale támhle... Prosím Vás: Je to Vaše auto, jezděte a tankujte po svém. Až ten člověk vezme své auto, ať on si jezdí a tankuje, jak mu to vyhovuje. Utněte to hned ze začátku. On to na něčem odzkouší a když vidí, že jste podlehli, bude pořád něco vymýšlet.

   Co já dělám: Vozím si s sebou psychotesty a jak někde zastavíme na kávu, dám to každému vyplnit. Pak ty papíry vyberu a o každém si hned udělám přehled 8-)

   Tak pokud nejedete sami, ale s partou, přeji Vám skvělý tým a hodně pěkných zážitků! Ale stejně: I když to bude sebelepší, moc lidí a jejich organizace Vás vyčerpá, myslete na to, že si po akci budete muset více odpočinout! Ten, kdo se veze, na nic nemyslí, užívá si, klidně se během jízdy prospí, někdo mu zařídí převoz, jídlo, ubytování, program... Ale vy jste toho nosili v hlavě mnohem více, ležela na Vás zodpovědnost a po návratu to na Vás více dolehne.