Spolucestující

   Tak jestli jezdíte s rodinou, nebo se stálou partou přátel (rybáři, houbaři, lyžaři, cyklisti atd.), tak jste spolu určitě sladění a jste v pohodě.

   Co však, pokud berete někoho občas, nebo se s Vámi někdo z přátel domluvil na nějakou jízdu, dovolenou nebo podobně?

   Jak to řekl Stalin? „Není člověk, není problém“ Je to tak: Lidé s sebou vždy přinášejí problémy, doma se také nepohádáte s křeslem nebo s myčkou nádobí, ale s manželkou nebo s dětmi, či s nějakým jiným členem domácnosti...

   Tam, kam jezdím do prodejny karavanistických potřeb, tak jsem se bavil s prodavačkou a ta mi řekla, že by si nikdy s manželem nenasadili nikoho do auta. No, ono to úplně vždy nejde, jak to třeba vysvětlíte tchýni, která s Vámi a s dětmi chce jet na výlet? Nebo někdy potřebujete někoho na výpomoc s dětmi na delší cestu, kdo by si s nimi pohrál, nebo šel ven na hřiště, než nakoupíte, uvaříte atd. A také se chcete někdy vyspat 8-)

   Nebo rodina s Vámi nemůže jet, děti musí do školy a maminka je doma, aby je vyzvedla... Pokud pak nechcete sami někam do hor, na kola, na ryby, na výstavu apod., vezmete s sebou kamaráda nebo kolegu z práce...

   Já jsem to měl dlouho také jako podnikání, že jsem vozil turisty, ale už mě to nebaví, vyhlížím změnu. Proč, to bude asi jasné z toho, co budu psát dále...

   Takže situace: Tito lidé, kteří nepatří do stálého týmu a jedou jen občas, nebo dokonce poprvé, nemají život v karavanu v krvi: Všechno jim musíte neustále dokola vysvětlovat: Jak otvírat a zavírat dveře, jak nastupovat, kde se zouvat, co a jak ve sprše, jak spláchnout záchod, jak se otevírá okno, kde se zhasíná...

   Téměř pokaždé mi někdo něco ulomí, rozlije, pošlape koberec... Musím jít jako poslední spát a jako první vstávat, abych pořád držel dozor, že vše se děje správně, že tam někdo nedělá nějaké blbosti a neponičí něco. A když se ten člověk probudí v noci a neumí si rozsvítit a netrefí na záchod, kde si stejně zase nemůže vzpomenout, jak spláchnout, tak to mě také probudí, musím vstát a jít to řešit.

   Člověk by řekl, že aspoň za jízdy bude klid, že pasažéři budou připoutaní a nic neprovedou... Omyl! Klidně si nalijí pití do hrnečku, který jim jezdí po stole, odpásají se a jdou se projít, otevřou za jízdy okno, které Vám může urazit protijedoucí auto... A fantazii se meze nekladou, oni ještě něco vymyslí 8-) Když jsem přebíral nový vůz, divil jsem se, že je tu u řidiče zpětné zrcátko, klasicky jako v osobáku, přičemž tady není zadní sklo, takže jím nemůžete vidět ven... Teď už se tomu nedivím: To je tady, abyste si ho naštelovali na ty pasažéry za Vámi a sledovali je, co tu provádí 8-)

   Takže toto vše jsou i důvody, proč hodně karavaňáků jezdí raději sami. Jak se potkáváme různě na parkovištích a bavíme se mezi sebou, tak hodně takových mi jich to řeklo. Popravdě, já také rád jezdím sám, nemusím se nikomu podřizovat, udělám si svůj harmonogram jízdy, odpočinku, jídla, parkování a stání...

   Ale jsou lidé, kteří se to naučí, jak se chovat v karavanu a dá se to s nimi, jen musíte sladit ty pauzy, jídlo, mytí atd.

   Z takových těch přátel, kteří se mnou jezdí pravidelněji, tak tři se to naučili perfektně, že už nemusím vstávat a oni si zvládnou udělat kávu, vysprchovat se a to vše... Klidně jim dám druhé klíče od auta a když se rozdělíme, že někam jdeme, tak vím, že až přijdou k autu, vše zvládnou a bude to v pohodě. Ale většina lidí pořád ne a ne se to naučit...

   Jako já se tomu nedivím: Vzpomínám na dobu, kdy jsme začínali s manželkou v obytném voze: Na prodejně, kde nám při předání vozu prodávající vše vysvětlil, tak naše štěstí bylo, že jsme jej poslouchali dva: Každý si zapamatoval jednu polovinu všech těch nových informací. Jak jsme vyjeli, pořád jsme něco řešili: Buď jsem musel já radit manželce, nebo ona mně.

   Sám člověk to určitě hned nepobere do hlavy.

   Když jsem mluvil o té prodavačce na prodejně, tak tady mají i půjčovnu obytných vozů a řekla mi, že to je jejich největší problém: Když si někdo půjčuje vůz (a nemusí to být poprvé, ti lidé to za rok zapomenou a musí si vše osvěžit), tak jim dvě hodiny dělají školení, ale stejně v následující dny sem ti lidé telefonují a pořád se na něco ptají...

   To je vlastně i důvod, proč dělám tyto stránky: Pokud jste nováčci, nebo máte pronajatý obytný vůz a narazíte na nějaký detail, se kterým si nevíte rady, můžete se tady inspirovat, nebo tu najít patřičný odkaz na specializované stránky ke konkrétnímu typu vozu... Tady se snažím důkladně rozebrat každý prvek provozu obytňáku a života v něm, ale jsou to obecné zásady, nějaké konkrétní zádrhely najdete v těch odkazech.

   Ještě jak jsem psal o těch lidech, že někteří se to naučí, jak se tu chovat, a někomu to nejde: Co je pro mne záhada: Když naberu stopaře, kteří jsou v takovém voze poprvé v životě, tak ti to pochopí hned: Co jim řeknu, to poslechnou a chovají se tu fakt ohleduplně.

   Tak jaká jsou pravidla, pokud máte nějaké pasažéry: 

   Určitě jim neříkejte všechny ty informace najednou, je toho na ně moc. Vysvětlete jim všechno na etapy: Až se půjdou sprchovat, co a jak, až se budou ukládat ke spánku, až budou chtít použít WC atd. Všechno jednotlivě.

   Dále: V obytňáku je málo místa, nemohou se tu všichni mlít a lézt jeden přes druhého: Pokud se s vozem stojí, všichni musí sedět a uličkou ke dřezu, do koupelny, ke dveřím nebo do zadní části vozu musí jít jen jeden. Pokud se dva míjí, jeden se uhne do výklenku třeba ke dveřím, ale už tři se nemohou pohybovat zároveň.

   Proto se musí všechno hlásit: „Jdu ven“ Jdu do koupelny“ „Jdu si lehnout“ „Vycházím ze sprchy“ atd. Aby ostatní věděli, že teď se nemají zvedat, ale nechat ho projít, jinak se zašprajcnou ve dveřích a ještě ulomí kliku nebo vylomí panty...

   V každém kolektivu musí být velitel, tak i tady, kdo organizuje pohyb osob ve voze. To budete Vy:

   Takže já třeba usadím lidi a obsluhuji je: Stojím u sporáku, udělám svačinu či kávu a nosím na stůl. Teprve, až mám hotovo, sednu si a uvolním uličku, že si může někdo jít dozadu pro něco nebo na WC. Až dojíme, zase ostatní musí sedět a já vše ze stolu sklidím a dám do dřezu. Nenechte to dělat ostatní: Nebudou si umět poradit na tak malém prostoru se vším tím nádobím a vyplácají Vám moc vody. Vy to máte natrénované.

   Také musíte zorganizovat obouvání, když jdete ven: Určit pořadí, kdo se obuje jako první, až vystoupí z vozu, může jít další a nakonec Vy, že zamknete dveře. Stejně tak, až se vrátíte: Nastupovat a zouvat se jeden po druhém, jinak Vám tam hosté pošlapou koberec.

   Poslední musíte vycházet a první vcházet, abyste před odchodem zkontrolovali, jestli jsou zavřená okna, voda a plyn. To od hostů nemůžete očekávat, že je to napadne. Když se vrátíte do vozu, jděte první, abyste zase otevřeli okna a postavili vodu na kávu, než se vyzuje druhý v řadě... Pokud tam naleze někdo před Vámi a bude mu horko, začne otevírat okno a může tam něco ulomit...

   Také se snažte sprchování zorganizovat společně: Nemá cenu, aby se vysprchoval jeden, umyl a utřel sprchový kout a potom ho zase někdo zamokřil a zase se to bude vše znovu utírat. Raději jděte po sobě a pak se to umyje a utře do sucha najednou...

   Jasně, že pokud jeden z Vás se sprchuje ráno a druhý večer, tak to nemá význam, někomu měnit jeho životní zvyky, tady jde o to, aby si někdo nevzpomněl půl hodiny po Vás...

   Hlavně, aby se vůbec myli! Také jsem tu měl experty: Jednoho jsem přesvědčoval tři dny, ať se umyje, a jednoho dokonce deset dní! No: Holt někdo jede poprvé a zároveň naposledy 8-)

   Je fakt, že když si myslíte, že někoho dobře znáte, tak až v karavanu zjistíte, nakolik jste se mýlili 8-) Teprve tady poznáte skutečně toho člověka! A to neplatí jen s tou hygienou, ale ve všem...

   Takže by se dalo říci, že je to taková laboratoř lidských povah 8-)

   S počtem pasažérů stoupá počet zavazadel a věcí: Lidé mají tendenci zpravidla zaskládat rohož botami, nahází nějaké věci pod nohy, zaskládají místa určená k sezení a zaplní stůl blbostmi.

   Musíte tomu předejít: Každý si musí rozdělit věci do dvou zavazadel: Velké a malé. Velké si dáte do garáže a malé do auta, takové ty věci denní potřeby. Když si musíte třeba obměnit prádlo, tak pak si je vyndat z garáže a to špinavé zase uložit do ní...

   Stejně tak já to dělám s botami: Ať se každý přezuje venku do nějakých pantoflí, ve kterých bude chodit kolem auta a objemné boty mohou být v garáži. Do bytečku pak mohou lidé nastoupit v těch pantoflích, ty se nechají u dveří, nezaberou tu tolik místa a z rohože na koberec už vstoupí v ponožkách...

   Učte lidi ohleduplnosti, s námi třeba jezdí jeden kamarád, který se po probuzení jde hned sprchovat a trvá mu to dlouho. Jasně, že ostatní si chtějí hned ráno dojít na WC a pak tady stepují (já mám koupelnu i WC v jednom). Pořád mu to říkáme, a ráno to udělá zase 8-( Po ránu se musí všichni vystřídat na WC, to je chvilka, a pak je čas na to ostatní...

   Lednička: Ta také není nafukovací. Nesnáším, když někdo prohlásí, že si bude každý vozit své potraviny. To může říct jedině diabetik nebo vážně sobec. Pak tu jsou tři velké láhve minerálky a nejde zavřít ta lednička... Všechno pěkně dohromady: Nachladí se jedna láhev, až se dopije, tak druhá. Společně se koupí zelenina a ovoce, společně se také rozkrájí a dá na stůl. Jídlo vařím do jednoho hrnce atd. atd.

   Na ty potraviny se musíte domluvit, ať si každý napíše na papírek, co potřebuje, ale nakupuje jen jeden! Ať se nejde každý projít do krámku a pak se Vám v ledničce sejdou tři krabice mléka nebo pět kilo banánů...

   Stejně tak v koupelně: Ať tu nejsou 4 zubní pasty a 5 šampónů, stačí, že ručníky zaberou dost místa (ten ať má každý svůj). Nahlaste jim to předem: Ať si vezmou jen kartáček na zuby, zubní pasta tu bude společná, až dojde, tak se koupí nová. Stejně tak šampón nebo nějaký sprchovací gel.

   Zkrátka: Šetříme místem!

   Také jim dejte předem vědět, ať netahají hrnky, příbory, nějaké misky atd. Není to tu pak dát, máte přece dost talířů, příborů a hrnků pro všechny.

   Ještě k těm zmiňovaným minerálkám: Proto jsou plastové skleničky do karavanu odlišené barevně, aby si každý poznal tu svojí: Láhev se dá na stůl a každý si nalije... Já mám jednu z nich růžovou, vždycky musíme losovat, na koho to padne 8-)

   Další potíž je v tom, že každý člověk má jiný metabolismus, tělesné pochody atd. Jeden už má hlad, druhý ještě ne, jeden chodí brzy spát a brzy vstává, někdo zase večer nemůže usnout a chce se na něco dívat a ráno se vyspat... Pak se může stát, že jeden ruší druhého, nebo někdo na někoho čeká...

   Je potřeba se nějak domluvit a vyjít si vstříc.

   Co fakt musíte ty lidi donutit, to je chodit na záchod ve voze. To je problém chlapů: Kolikrát jsem to všem říkal, ať chodí tady, oni že néé, že se vyčůrají někde venku u stromu... Pak to tu bylo kolem celé och...é, a lidi kolem si na to samozřejmě stěžují, pak jsou na Vás zbytečně nervní, volají městskou policii, nebo Vám udělají nějaké naschvály. A kazí to obraz karavaňáků obecně...

   Někdy je výhoda, že jste třeba tři: Když parkujete někde, kde to vypadá divoce, kolem se poflakují různí podivní lidé, tak jeden zůstane hlídat ve voze a dva se projdou, pak se vystřídáte...

   Takže vše má svá pro i proti, musíte si vybrat, jestli preferujete soukromí a pojedete raději sám, nebo jste společenský člověk a chcete s někým sdílet zážitky a trochu pro to něco vytrpět...