Spolucestující

   Tak jestli jezdíte s rodinou, nebo se stálou partou přátel (rybáři, cyklisti atd.), tak jste spolu určitě sladění a jste v pohodě.

   Co však, pokud berete někoho občas, nebo se s Vámi někdo domluvil na nějakou jízdu, dovolenou nebo podobně?

   Jak to řekl Stalin? „Není člověk, není problém“ Je to tak: Lidé s sebou vždy přinášejí problémy, doma se také nepohádáte s křeslem nebo s myčkou nádobí, ale s manželkou nebo s dětmi, či s někým jiným...

   Tam, kam jezdím do prodejny karavanistických potřeb, tak jsem se bavil s prodavačkou a ta mi řekla, že by si nikdy s manželem nenasadili nikoho do auta. No, ono to úplně vždy nejde, jak to třeba vysvětlíte tchýni, která s Vámi a s dětmi chce jet na výlet? Nebo někdy potřebujete někoho na výpomoc s dětmi na delší cestu, kdo by si s nimi pohrál, než nakoupíte, uvaříte atd.

   Nebo rodina s Vámi nemůže jet, děti musí do školy a maminka je doma, aby je vyzvedla... Pokud pak nechcete sami někam do hor, na kola, na ryby, na výstavu apod., vezmete s sebou kamaráda nebo kolegu z práce...

   Já jsem to měl dlouho také jako podnikání, že jsem vozil turisty, ale už mě to nebaví, vyhlížím změnu.

   Takže situace: Tito lidé, kteří nepatří do stálého týmu a jedou jen občas, nebo dokonce poprvé, nemají život v karavanu v krvi: Všechno jim musíte neustále dokola vysvětlovat: Jak otvírat a zavírat dveře, jak nastupovat, kde se zouvat, co a jak ve sprše, jak spláchnout záchod, jak se otevírá okno, kde se zhasíná...

   Téměř pokaždé mi někdo něco ulomí, rozlije, pošlape koberec... Musím jít jako poslední spát a jako první vstávat, abych pořád držel dozor, že vše se děje správně, že tam někdo nedělá nějaké blbosti. A když se ten člověk probudí v noci a neumí si rozsvítit a netrefí na záchod, kde zase zapomene, jak spláchnout, tak to mě také probudí a musím vstát a jít to řešit