Řízení

   K řízení potřebujete dvě věci: Mít řidičák a umět jezdit. To není totéž: Někdo umí řídit a nemá řidičák, někdo ho má, ale neumí jezdit... Nejlepší je mít obojí, tedy i řidičské oprávnění, i řidičské dovednosti 8-)

   Já když jsem si udělal „papíry“, určitě jsem jezdit neuměl a musel jsem se to doučit, někde jsem si to natrénoval. Já si dělal řidičák v Praze, tak jsem si myslel, že to nejtěžší mám za sebou a v jiných městech mi to půjde snadno. Pak jsem jel jednou do Istanbulu a jednou do Tirany, tady jsem skládal „maturitu“ z řízení 8-)

   Tak co si o sobě myslíte Vy? Umíte nebo neumíte dobře řídit? 8-) Podle odborníků ten, kdo si věří, že to umí dobře, má více nehod než ten, kdo si až zas tak nevěří: Ta druhá kategorie, to jsou opatrnější lidé za volantem. Když jsem procházel školením bezpečnosti na šachtě, tak bezpečák řekl, že nejvíce úrazů je mezi starými mazáky, kteří si myslí, že už všechno znají. Nováčci jsou vyklepaní a dávají si dobrý pozor na všechno kolem sebe... Tak to nepřežeňte s tou sebedůvěrou 8-)

   Někdo se možná podiví, proč píši o tak základní věci, jako je řízení, vždyť přece všichni umí jezdit... To možná ano, ale pokud přesedláváte z osobáku do obytňáku, nebo jste pořídili přívěs, bude to od teď v něčem jiné, takže pár rad se určitě hodí.

   Tak předně, jízda v obytňáku Vám bude trvat déle, než osobním autem nebo dodávkou. Pokud za sebou táhnete přívěs, cesta potrvá ještě déle, souprava má omezení rychlosti. Více o tomto zpomalení jsem rozepsal tady: Jak rychle se dá jezdit? Fakt si to přečtěte.

   Nejdůležitější je příprava: Pokud někam vyrážíte na delší cestu, vše si dobře připravte: Pokud jste dlouho nejeli, můžete si nechat zkontrolovat auto, jestli se Vám tu něco dlouhým stáním nepo... Např. já čtu nějaké cestovatelské weby a tady se objevují věci, jako třeba: Chlápek chtěl v zimě ráno vyjet a zjistil, že mu nefachá topení. To nechcete. Takovéto věci je fakt třeba vyřešit předem.

   I když jste auto neměli odstavené, před delší cestou vše projděte: Olej, provozní kapaliny, tlak v pneumatikách, spotřebiče v obytné části vozu a to vše. 

   Další, co je důležité, to je samotný start: Jak se říká na přelomu roku: „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Tím je myšleno, jak vykročíte do nového roku, tak se Vám v něm také povede. Stejně, jestli jste ráno vstali „levou nohou“, pak se nabalují nějaké nepříjemnosti jedna za druhou a máte „den blbec“. Začátek ovlivňuje další průběh událostí.

   Proto je důležité, jak vyjíždíte: Jestli nějak nevyspalí, rozmrzelí, pojede se Vám špatně. Připravte se už den předtím: Všechno to balení, ukládání věcí, kontrola, jestli máte vše potřebné na cesty, případně vypsaný seznam věcí, které se chystáte dokoupit někde cestou. Ať Vám ten první den nestraší v hlavě, jestli máte všechno a na nic jste nezapomněli?

   Takže to se bavíme o psychické pohodě, kterou jako řidiči potřebujeme na cestu, když usedáme za volant.

   Technický stav vozidla: Už jste den předtím vše zkontrolovali, ale: Vždy před vyjetím si obejděte auto a prohlédněte. To dělám, i když jezdím každý den: Stejně ráno obejdu auto a překontroluji je. Např. se mi stalo, že mi v noci, když jsem tu nespal, napálil cyklista z boku do auta a rozbil poziční světlo. To, jak se vyrvalo, nevytrhly se jen šroubky, ale napraskl mi krycí plast. Musel jsem to řešit přes pojišťovnu, oni chtějí vypsat, kdy a kde se to stalo a nafotit to na místě. Kdybych vyjel a přišel na to až někde kdovíkde, už by se kroutili, že si nemohou vyžádat kamerový záznam od policie atd.

   Jindy jsem spal na benzínce a zloději se v noci pokoušeli odemknout dveře, poškodili mi zámek u dveří... zase: Pojišťovna chce to hlášení mít z toho místa, kvůli kamerám, svědkům atd. Jak popojedete a zjistíte to támhle někde, tak už se s Vámi nechtějí o tom bavit, nebo se cukají...

   I když jste spali v autě, vystupte ráno a podívejte se, Např. mi tu spí kočka pod kolem (nevím proč, ale je to jejich oblíbené místo). Nebo nějaký závistník mi tu něco nastražil pod pneumatiku... Jednou mi zloději přeřezali nějaké gumy, kterými jsem měl přivázaná kola na nosiči: Někdo je vyrušil a oni nedokončili, co si předsevzali, že mi ukradnou kola, ale kdybych se rozjel, bylo by to vzadu povolené a asi bych kola setřásl... Prostě zběžně obejdu auto a omrknu vše, zkontroluji i ten nosič, jestli všechno drží tak jak má, a podívám se pod auto, mohlo se tam něco zakutálet nějakým dětem, nebo opilec tam hodit pivní láhev...

   Když si nastoupíte do vozu, to stejné: Vše před startem zkontrolujte: Jsou zavřená okna, skřínky, dřez, nestojí nějaký hrneček na desce u sporáku? Ať se Vám nevysypou věci nebo neletí něco vzduchem v zatáčce...

   Tak, a můžeme vyrazit: Snad každý řidič má nějaký svůj rituál? Já se před delší cestou pomodlím modlitbu za cestující, kterou jsem Vám sem také napsal do článků... Před každou jízdou se alespoň pokřižuji, čímž kladu znamení Kristova Kříže mezi sebe a prostorem před sebou, člověk nikdy neví, co na něj čeká za rohem, na silnicích, a koho na nich potkáte...

   Ty Kříže jsem také viděl v Srbsku a v Rumunsku, že si Je dává např. obec při vjezdu do města. Pravidlo Pravoslavné Církve je, že se má člověk pokřižovat, když vidí znamení Kříže, takže tady nejen, že na začátku obce všichni zpomalí, ale i se pokřižují...

   Jinak si na cestách můžete všimnout, že ty Kříže si dávají kamioňáci na čelní sklo: Jsou elektrické a v noci si Je rozsvítí... Opět si Jej tak (toto znamení) kladou mezi sebe a venkovní prostor před nimi...

   K takovým běžným rituálům před jízdou patří i kávička a cigaretka 8-) Nebo raději kousek popojedete a dáte si pak v klidu na nějaké benzínce? 8-) Tak si tu rovnou umyjte čelní sklo, ať dobře vidíte potom před sebe. Pokud vyjíždíte v zimě a spali jste v autě, to sklo se zadýchalo a je třeba vysušit tu páru, nejprve hadříkem a pak vyfoukat teplým vzduchem, tak si nastartujte malinko dříve, ať se ten vzduch stihne zahřát od motoru, jinak se Vám to bude mlžit a budete mít špatný výhled. Mezitím, než se motor zahřeje, můžete vylézt na střechu omést sníh, pokud přes noc napadal. Také, pokud Vám namrzly zpětná zrcátka, něčím je očistěte, ať dobře vidíte i za sebe.

   Také si ještě před cestou vyřiďte důležité hovory, ať Vám hned po vyjetí nezvoní telefon...

   Tak už jsme na silnici, co dále? Tak uvědomte si, že s obytňákem jste delší, širší, vyšší a těžší. Bude se to chovat jinak, než jste třeba doposud byli zvyklí. O těch parametrech udělám zvlášť článek, teď takový ten základ:

   Pokud jedete ve městě, jezděte opatrněji, než jste byli zvyklí v osobním autě: Např. na semaforech jste dělali, že když už blikala zelená, že končí a naskakuje oranžová, tak jste to ještě projeli? Tady je to přeci jenom jiné, nemusíte mít takový dojezd, raději to dobrzděte a počkejte si na novou zelenou... V osobáku v takovém případě šlápnu na plyn a střihnu to, v obytňáku naopak zpomalím.

   Když zastavuji před příčnou čárou, tak ne až na ní, ale kousek před ní, třeba ze strany pojede autobus a jak se bude kolem Vás točit, ať má radši ještě kousek místa navíc. Někdy je lepší pustit jiné auto, i když máte na volno, ale jak se všelijak v zatáčkách kroutí ty kamióny apod., lepší je zpomalit a nechat ho projet, klidně na něj blikněte, aby věděl, že ho pouštíte...

   Já často podupávám na brzdu, ať auta za mnou ví, že se chystám pouštět protijedoucí auta, ať se na mne zezadu tak nelepí a nenarvou to do mne.

   Největší pozor si musíte dávat, když sami odbočujete: Auto je dlouhé a tak Vám zadní bok vyjede do strany. I když jste v odbočovacím pruhu, ten zadní roh Vám trochu vyjede do toho rovného pruhu, tak ať neťuknete auto, které jede za Vámi a chce pokračovat rovně. Např. odbočujete vlevo, to znamená, že kritický bod bude vzadu vpravo... Hlídejte to ve zpětném zrcátku a netočte volantem moc do strany, jeďte takovým větším obloukem...

   Stejně tak, když parkujete v ulici, jestli to dáváte k chodníku, může tam být dopravní značka. Nedávejte moc rejd, jinak ji naberete zadním pravým rohem.

   Dále hlídejte zadek auta: Ten je nízký a když vjíždíte do nějakého kopce, musíte odhadnout sklon, jestli nezadřete zadek zespodu? Sklon (stoupání) je v pohodě, ale ten zlom z roviny nahoru, v tom bodě, tam bude ten problém. Když se silnice začne v tom bodě prudce zvedat, vyjedete předkem, ten se trochu zvedne a zadek se trochu sníží, ale ještě je na té rovince... Největší problém to je, když odbočujete na nějakou takovou silničku někde na venkově nebo v přírodě. Já jel jednou na Stellplatz a jak jsem k němu odbočil, zadřel jsem zadek. Pak jsem se byl podívat na to místo a bylo tu v asfaltu vyryto mnoho rýh, jak tady zadřelo hodně karavanů 8-(

   Tento problém může nastat, i když sjíždíte z takového blbého kopce, v tom stejném bodě, jen tentokrát předkem najedete už na rovinu a zadek škrtnete v tom zlomu, ještě o asfalt na silnici z kopce...

   Pokud už nejste ve městě nebo v přírodě, kde nejvíce riskujete právě s těmi zadními rohy a se zadkem, ale někde na rovné silnici nebo dálnici, na co si dávat pozor tady?

   Tak zase zmíním tu váhu: Jste těžcí a rozjetí, před obcí dříve zpomalujte a brzděte, ať projedete kolem té cedule nějak rozumně. Nemá cenu v poslední chvíli dupat na brzdy, chce to plynulý přechod. Mně se moc líbí v některých státech, že jsou ty cedule dvě: Jedna s názvem obce a třeba za 50 metrů teprve označení začátku obce. Jak vidíte tu první ceduli, začnete zpomalovat a tu druhou projedete už předepsanou rychlostí. U nás, kde jedna a ta samá cedule označuje i název obce, i její začátek, tak se to mnohdy prostě nedá dobrzdit. Což ta obec moc dobře ví a nainstaluje tu nějaký měřák a vybírá pokuty.

   Dávejte si pozor, když se vracíte: Podle nějakých výzkumů nejvíce nehod se stává těsně před návratem domů: Máte za sebou dlouhou cestu, už jste unavení, zbývá pár kilometrů... Celou dobu jste napínali zrak, udržovali pozornost, teď před cílovou čárou už Vám klesá ostražitost: Řeknete si, že to už dojedete, a bum!

   Fakt: Já na sobě sleduji, že nejvíce ospalý jsem posledních 20 kilometrů před domovem! Naučil jsem se proto ještě tak půl hodiny před plánovaným příjezdem udělat ještě jednu zastávku: Projdu se, nadýchám čerstvého vzduchu... Tím i zpomalíte, jak jste zastavili a znovu nastartovali, nejedete už tak rychle.

   Čeho jsem si všiml: Nejvíce zádrhelů se mi stalo na trase, kterou dobře znám. Tam, kde jedu poprvé, nějak přirozeně dávám pozor, ale kde to znám, tak jsem si jistý, a najednou bim: Někde něco změnili, klidně i dopravní značku, něco sem dali... Takhle jsem měl třeba jedno místo, kde jsem často parkoval. Najel jsem jako obvykle, ale mezitím tu vyrostl nějaký klacek a já si o něj rozbil jedno zadní světlo 8-( Prostě jsem jel na jistotu, ale něco se tu změnilo. V neznámém prostředí jsem opatrnější. No, odteď už si dávám pozor i na těch starých známých trasách 8-)

   Takže to jsme probrali nějaké ty hlavní zásady, co dále? I když Vy dodržíte všechny možné zásady a jedete dobře, jsou tu i další účastníci silničního provozu. Ti mohou udělat nějakou chybu. Pokud si sami něco způsobíte, nemůžete z toho nikoho vinit, ale chování ostatních řidičů, chodců, cyklistů neovlivníte. Na co si dát pozor?

   Podívejte: Lidi jsou lidi a dělají blbosti. Čím více jich je pohromadě, tím větší šance je, že vznikne nějaký problém. Jsou určitá místa, ale i určité časy, kde a kdy se lidé, a tedy i auta, koncentrují, proto:

   Hlídám si denní dobu: Pokud mám vyjet z města, tak třeba ve čtyři ráno, ale mezi pátou a šestou ne: Je hodně aut, jak jedou lidé do práce. Ještě je tma, oni jsou rozespalí, spěchají, a já jim nevěřím. Také se tvoří kolony. Po šesté se to zklidní, to klidně vyjedu, ale po sedmé už zase ne: Děti jdou do škol, zaspaly, pospíchají, skočí do silnice, já jsem ještě rozespalý, zareaguji pozdě... Nebo je veze na poslední chvíli matka autem, udělá nějakou kličku... Nechci to riskovat. V osm se to zklidní a ulice i chodníky jsou prázdné, pak je vhodná doba motat se po městě.

   Poledne: Mně se chce spát po obědě. Mohu se překonat, dát si kafe a jet dál, ale vím, že spát se chce i ostatním lidem, tak to radši zalomím a prospím se, nechám odjet ostatní, kteří se rozhodli bojovat se spánkem, a teď v tuto hodinu mohou být nebezpeční sobě i ostatním... Není to jen člověk po jídle, všímám si, že přes poledne je taková atmosféra, třeba na pastvě si lehnou krávy do trávy a nehýbají se... Zkrátka obchází tu Polednice 8-)

   Večer je to zase Klekánice: Zapadá Slunce, přestanou zpívat práci, ustane foukat vítr... Zkuste to někdy pozorovat. Je takový všeobecný útlum, tedy i v našem organismu. Pokud jedu, zastavím, pokračuji, až zapadne Slunce a setmí se, pak už mi to nevadí, jedu klidně celou noc. To potkáte nejméně řidičů, o tom se tu bavíme, jak se chránit před jejich nepředvídatelným chováním: Klidně tak, že jedete v noci, kdy oni spí 8-) Ale zase nevidíte nic z přírody... Na cestu z bodu A do bodu B je to ale dobré... Ráno kolem té půl páté už to zapíchnu, zase vyjíždějí auta ve velkém, že míří lidé do zaměstnání.

   Jaká je ještě kritická denní doba? Když končí směna v továrnách. To zase vyjede x milión aut na cestu k domovu a tvoří se kolony. V každém městě to je jinak, někde je to ve dvě odpoledne, někde ve tři, jinde ve čtyři nebo v šest, záleží, kde jste. V tom městě, odkud je moje manželka, mezi druhou a třetí se nechytáme, to je zasekané celé město. Tím, že o tom víme, naplánujeme si cestu před nebo po, ale co když jedete někam, kde to neznáte? Je to jednoduché: Když se dostanete do nějakého štrůdlu, tak to stočte na stranu, dejte si pauzu, než si uvaříte a vypijete kávu, už se to třeba rozvolní...

   Pak je tu ve městech ještě jedna kritická denní doba: Kdy lidé hodně nakupují. Buď se stavují cestou z práce v obchodních centrech, to tady také občas praskají plechy, nebo když jsou nějaké slevy apod. Důchodci ví, že ty zlevněné věci se rychle vyprodávají, tak v určitou hodinu sem najedou ve velkém...

   Vedle denní doby hraje roli i roční doba: V létě je to nejhorší, když je moc lidí na výletě a parkoviště jsou plná, i silnice: Je více řidičů, větší hustota aut a větší šance dostat se do problému. Je to i tím, že nejezdí jen naši lidé na dovolené, ale míří k nám i hodně cizinců.

   Jaká místa jsou kritická? Nákupní centra, parkoviště, oblíbené lokality na výlety... Školy a továrny, sportoviště, zvláště v době nějakých soutěží či utkání. A samozřejmě na silnicích tam, kde probíhá nějaká stavba, či se tu dělají opravy. Tady Vám může z nějakého náklaďáku slétnout kamínek na čelní sklo, práší se tu, točí se tu bagry, chodí tu podél silnice dělníci, vyjíždí ze stavby těžká nákladní auta...

   Pokud zažijete, že na Vás někde budou ostatní auta troubit, a Vy nevíte, na co Vás upozorňují, není to často proto, že jste něco porušili nebo udělali nějakou blbost, ale protože ti lidé Vám závidí karavan a tak se jim nelíbíte, proto jdou proti Vám: Napálit to do Vás nemohou, tak na Vás alespoň vztekle troubí. Pokud je to někde na Balkáně, tak tady se nedivte: Tam všichni troubí pořád: Takto se lidé zdraví, děkují si, nebo troubí u nějaké kaple, když nemají čas zastavit a pomodlit se, tak klaksonem vyjadřují svojí zbožnost. Troubí při odbočování a při předjíždění, místo aby dávali blinkr, když se jim bude líbit Vaše auto, také na Vás nezamávají, ale zatroubí, jako výraz obdivu či uznání... Některé státy mají to troubení i v zákoně, že se musí troubit. Takto se třeba dorozumívají na křižovatce, kdo pojede jako první, ale my bychom to nepochopili, ty jejich signály...

   To jsme probrali hlavně města, někde na dálnici budou v něčem ta pravidla pro ty denní doby odlišná, to ať si každý vysleduje na těch úsecích, kde jezdí... Například tady nejsou chodci, přechody a semafory, jako ve městě, tak tu nepotkáte ty školáky... Třeba s tou nocí, co jsem psal, tak tady je tvrdá výjimka: Přes víkend nesmí až na výjimky jezdit kamióny, tak řidiči spí na benzínkách. V neděli 15 minut před půlnocí to všichni nastartují, je tu pěkný smrad a přesně v 0:00 vyrazí kolona kamiónů za svým cílem tak, aby někde v sedm ráno vykládaly zboží na firmách... V tuhle chvíli určitě nejezděte.

   Které pravidlo platí pro dálnici stejně tak jako pro město, to je to léto, kdy jsou dovolené, to je tu největší provoz.

   Tak co ti řidiči? Záleží na národnosti, každý národ má svá specifika. Já se naučil sledovat SPZ aut a podle států už vím, na co si dávat pozor.

   Tak nejvíce nadávek jsem slyšel na polské řidiče kamiónů, osobně s nimi nemám žádnou špatnou zkušenost...

   Rumuni: To je hrůza, jak vidím rumunskou SPZ na kamiónu, tak zbystřím: Oni s oblibou začnou na dálnici předjíždět jiný kamión, ale zrovna do kopce, pak to nemůžou vytáhnout, a ve dvou pruzích pak jedou vedle sebe dva kamióny. Takto zbrzdí celý levý pruh... Často to udělají nečekaně a bez vyhození blinkru, aniž by se podívali do zpětného zrcátka. Možná se podívali, ale špatně vyhodnotili rychlost jedoucích aut v levém pruhu. Ta musí tedy najednou narychlo brzdit a je to nepříjemné.

   Turci: Všiml jsem si v Turecku, že oni nesledují zpětná zrcátka: Při předjíždění vjedou do levého pruhu a hotovo, co se děje za nimi, vůbec neřeší. Viděl jsem několik oholených aut, dokonce celý autobus, že mu kamión sedřel bok, nebo to mohlo být obráceně, že ten autobusák se nepodíval do zrcátka a někam vjel. Takže já když předjíždím Turka, dávám si velký pozor.

   Nebo jde udělat, co jsem se naučil v Srbsku: Tady při předjíždění nedávají blinkr, ale zablikají dálkovými světly. To je super: Toho si všimne ve zpětných zrcátkách i ten, kdo je zrovna nesleduje, ten blinkr sotva, ten zaznamená spíše auto za Vámi, ale ne to před Vámi.

   Němci: No, ti nám umí pěkně zavařit 8-) Jejich problém je, že oni strašně dodržují ty předpisy, takže např. se dostanete na dálnici do zúžení, kde je omezená rychlost 80 km v hodině, každý jede 100 a plynule to odsýpá... Jak tam vjede Němec, zpomalí na těch 80 a všichni za ním zděšeně dupou na brzdy 8-) Podobně tam, kde je snížení rychlosti na 30, Čech čte 60 8-)

   Ukrajinci: S těmi nemáme problém my, ostatní řidiči, ale spíše policie. Na internetu kolují různá videa, jak je policie zastavila a pak se tam do krve o něco pohádali... Problém je v tom, že Ukrajinci u nás neprošli adaptačním kursem, který jim stát nenabídl a nezorganizoval. Proto oni neznají ty naše zákony. Oni neví, že si musí zapnout bezpečnostní pás, že nemohou na kole jezdit po chodníku, a takové ty pro nás samozřejmé věci. Já jsem jednou vezl jedny manžele. Oni se strašně divili, proč jsem ve městě zastavil na křižovatce na červenou, když nikdo nešel? Vysvětloval jsem jim, že na červenou se musí zastavit, že všude jsou kamery... Pak jsem v nějaké obci jel šedesátkou a zastavila mě hlídka, jako v klidu, dohodli jsme se, dvě stovky to spravily, ale zase ten Ukrajinec se divil: Řekl, že by se pohádal do krve s tím policistou, že nikdo tam nešel, nic se nemohlo stát... Odpověděl jsem mu, že jsem překročil padesátku, vím o tom, a když nemám blbé kecy, tak mě to vyjde levně. Kdo protestuje, tak mu zvedají pokutu, mohou mu vzít body atd.

   Jednou jsem šel ve městě a tam parkovala Ukrajinka u chodníku přes příčné parkovací pruhy, zabrala tři místa naráz... Upozornil jsem jí na to, odpověděla, že přece stojí u chodníku? No to jo, ale podélně a tady se parkuje příčně. Prý je to jedno... Že zabrala další dvě místa, to jí bylo také jedno. Až když jsem jí řekl, že během chvilky jí někdo udá a ona zaplatí pokutu, tak to přetočila.

   V Praze jsem viděl, jak řidič Boltu (to jsou většinou Ukrajinci) málem přejel na přechodu důchodce. Ten na něj něco ukazoval a Ukrajinec jen kroutil hlavou a očima... Nikdo mu neřekl, že u nás má chodec na přechodu přednost.

   Největší maso bylo: Jednou mě kamarádka ukecala, ať odvezu jednu Ukrajinku s dítětem. Měl jsem v obytňáku dětské sedačky, tak po delším přemlouvání jsem se nechal ukecat (naposledy v životě): Miminko jsem připoutal v druhé řadě do sedačky u stolu, žena seděla vedle něj. Stejně takto jezdila moje manželka s dcerou. Pak jsme vyjeli na dálnici a najednou jsem s hrůzou sledoval ve zpětném zrcátku, jak žena odpoutala dítě, položila ho krkem na hranu stolu a začala ho kojit. Kdybych byl nucen náhle zabrzdit, dítě si o hranu stolu zlomí vaz a já jdu do kriminálu.

   O dalších národnostech se dočtete ve článcích, kde budu rozebírat cestování v jednotlivých státech.

   Nakonec je tu jedna specialitka: Víte, jak kolují ty anekdoty o blondýnkách v červených autech... Vždycky jsem si myslel, že jsou to jen vtipy, zapomněl jsem asi na staré české přísloví: „Na každém šprochu pravdy je trochu“. Asi z něčeho ty vtipy vznikly, ne? Já měl jednou vážnou nehodu a byl to přesně tento případ: Blondýnka v červeném osobáčku, taková ta nákupní taška na kolech, jak já tomu říkám, mi to naprala z kopce přes plnou čáru v plné rychlosti přímo do čumáku. Ona měla škodu 20 tisíc, já 800, a půl roku jsem byl vyřazen z provozu, což mi způsobilo další škodu, že jsem nemohl pracovat.

   Co profesionální řidiči? Tady by se řeklo, že jsou to profíci, navíc prochází školeními řidičů atd. No jo, ale ty firmy mají málo lidí, kdo ví, koho nabrali? A také je ty firmy přetěžují, že nemají řádný odpočinek, také dost berou drogy, aby to vše vydrželi... Však posloucháte rádio, ne? Tam slyšíte pořád o převrácených kamiónech, sražených dodávkách atd.

   Takže závěrem Vám přeji, ať se nestřetnete s nějakým vymrkaným, ospalým, nebo zfetovaným řidičem, najděte si svůj styl jízdy a vždy a všude dobře dojeďte!