Řízení

   K řízení potřebujete dvě věci: Mít řidičák a umět jezdit. To není totéž: Někdo umí řídit a nemá řidičák, někdo ho má, ale neumí jezdit... Nejlepší je mít obojí, tedy i řidičské oprávnění, i řidičské schopnosti 8-)

   Já když jsem si udělal „papíry“, určitě jsem jezdit neuměl a musel jsem se to doučit, někde jsem si to natrénoval. Já si dělal řidičák v Praze, tak jsem si myslel, že to nejtěžší mám za sebou a v jiných městech mi to půjde snadno. Pak jsem jel jednou do Istanbulu a jednou do Tirany, tady jsem skládal „maturitu“ z řízení 8-)

   Tak co si o sobě myslíte Vy? Umíte nebo neumíte dobře řídit? 8-) Podle odborníků ten, kdo si věří, že to umí dobře, má více nehod než ten, kdo si až zas tak nevěří: Ta druhá kategorie, to jsou opatrnější lidé za volantem. Když jsem procházel školením bezpečnosti na šachtě, tak bezpečák řekl, že nejvíce úrazů je mezi starými mazáky, kteří si myslí, že už všechno znají. Nováčci jsou vyklepaní a dávají si dobrý pozor na všechno kolem sebe... Tak to nepřežeňte s tou sebedůvěrou 8-)

   Někdo se možná podiví, proč píši o tak základní věci, jako je řízení, vždyť přece všichni umí jezdit... To možná ano, ale pokud přesedláváte z osobáku do obytňáku, nebo jste pořídili přívěs, bude to od teď v něčem jiné, takže pár rad se určitě hodí.

   Tak první rada: Někdo vypočítal, že cesta s obytňákem trvá o 20% více času, než osobákem. S připojeným přívěsem to zabere ještě více času, protože souprava má nějaké rychlostní omezení.

   Proč: Jste větší, má to větší odpor vzduchu. Už nepůjde tak předjíždět auta v koloně, jako to šlo doteď... Hlavně mimo dálnice. Do zatáček budete více přibržďovat, na semaforech se pomaleji rozjíždět, a to vše. Také možná v cíli budete déle hledat parkování.

   Skutečně tady to nejde tak rychle: Např. jednou jsme se bavili s někým, kdo nám doporučil v jednom městě nějaké muzeum. Rozhodli jsme se tam jet a ten člověk nám nabídl, že pojede před námi a ukáže nám cestu. Souhlasili jsme, ale řekli mu, ať počká pár minut. On vsedl do svého vozu a hned vyjel, pak se divil, proč jsme ještě nenastartovali a troubil na nás. No jo, ale my, než jsme sklidili umyté nádobí, aby nelétalo vzduchem, tak to bylo těch několik minut. Pokud budete muset auto shodit z klínů a ty uklidit do garáže, budou to další minuty. Takže vůbec vyjet trvá déle.

   Jindy nás jelo více aut do jednoho lázeňského města. Každý vyjížděl odjinud, takže sraz byl před hraničním přechodem. Tady jsme se srovnali do řady, ale obytňák prohlíželi celníci déle, než osobák, takže ostatní už byli za čárou a nervózně tam podupávali, než jsme se připojili ke skupině... Pak to roztřískla průvodkyně, která řekla, že se sejdeme na první benzínce, kde nám dá instrukce, a ať jedeme za jejím autem. Řekl jsem jí přímo, že to nebudu stíhat, že tam dojedu o něco později, ať mi řekne, jak se jmenuje ta benzínka. Nevěděla. Tak alespoň barvu té benzínky? Také nevěděla. Odbyla to s tím, ať jedeme za ní. Neměla ani mapu, aby nám to ukázala. Jasně, proč by tahala mapu, když v ní stejně neumí číst, že? Řekl jsem jí, ať nás tedy sleduje ve zpětném zrcátku a neujede nám. Cesta začínala do kopce a všechna ta benzínová osobní lehká auta udělala frnk a byla v tu ránu za horizontem. My, než jsme se se studeným motorem vyšplhali do toho kopce, tak už jsme nikoho ze skupiny neviděli... Pak tu byl velký kruháč, my nevěděli, kam máme jet, musel jsem někde zastavit a podívat se do mapy, pak jsme najeli na tu správnou silnici a prozkoumal jsem asi tři benzínky, kde nikdo z naší skupiny nebyl, ti se už určitě domluvili a nečekali na nás. Pak volala manželce ta průvodkyně, ale vůbec se neorientovala v prostoru, neuměla nám nic vysvětlit. Nechápu, jak může dělat tuto práci. Tak mně to bylo jedno: Já věděl, jak se jmenuje to město a jel jsem si svým tempem, tam jsme pak našli tu adresu.

   Když dojíždíte do cíle, je to stejné: Někdo Vás čeká, nebo Vám telefonuje, Vy ho ubezpečíte, že už se blížíte, on vyjde před dům a vidí Vás, jak jste projeli kolem něj a zmizeli. Hned Vám volá, co blbnete? No co asi? Musíme si najít parkování, to není tak jednoduché. Musíte objet blok, hledat nejen skulinku mezi dalšími auty, ale místo, kde to můžete postavit třeba na noc, nebo na pár hodin. Pokud zhruba ve stejný čas s Vámi přijela druhá část Vaší skupiny v osobním voze, ti hned zaparkovali, už se vybalili a začali třeba jíst, Vy musíte teprve z auta vyndat batohy nebo kufry a jít pěšky od Vašeho parkovacího místa třeba 15 minut zpátky, než se dostanete k těm lidem a oni nechápou, proč Vám to tak trvalo...

   Takže my to chápeme, že vše trvá déle, ale nezasvěcení lidé, kteří do toho nevidí, tak je asi vynervujete. No, to není až zas takový problém, hlavně se nenervujte Vy. Nenechte nikoho na sebe tlačit, naléhat apod. Už tak děláte co můžete, a okolnosti jsou zkrátka takové. Třeba někoho vezete a on spěchá a pobízí (spíš popouzí) Vás, ať jedete rychleji, větou: „S Frantou ta cesta trvá méně času...“ No, tak ať si jede s Frantou a nebo autobusem, přece se kvůli jeho záležitostem nevybouráte...

   Zkrátka: S obytňákem vše potrvá mnohem déle, s tím nic nenaděláte a je třeba to vědět dopředu a také to komunikovat se svým okolím. Jednou jsme jeli do Řecka, já a kamarád v obytňáku a druhý kamarád s manželkou v obytné dodávce, tedy menší a lehčí auto, než bylo naše. Řekl jsem mu předem, že my vyjedeme o dva dny dříve a setkáme se spolu u moře, on že ne, a že pojedeme za sebou. Pak se pořád nervoval, pořád nám telefonoval, že na nás čeká na nějaké benzínce... Jeho chyba, že neposlouchal, co jsem mu říkal od začátku...

   Pokud nějaký odborník spočítal, že stejný úsek bude obytňákem trvat o 20 % déle, než osobním autem, já mám svůj vzorec: 100%! Např. si udělám trasu v mapách a tady se mi objeví, že to potrvá 5 hodin. Nějaká internetová mapa to vypočítala podle těch osobních aut a bez dopravních zádrhelů... Rovnou si to zdvojnásobím: Počítám s pravděpodobností dopravní zácpy, pak je tu to naše těžké vozidlo, pak vím, že se budu chtít zastavit na oběd, možná si po něm lehnout na dvacet minut (raději ano, než ne), pak to bude pauza na kávu, někde se mi něco může líbit a půjdu si to prohlédnout, nebo v létě se stavím skočit do rybníka zchladit se... Jsem na výletě, ne na útěku. Proto mám karavan, a ne závodní motorku, že chci být v klidu

   Pokud jedete s dětmi, to samé: Nemůžete je svázat a 5 hodin takto držet! Musí se protáhnout, proběhnout, najíst, napít, v létě zchladit... Budete jim zastavovat na čůrací pauzy, nebo měnit plenky...

   Jestli jedete přes hranici