Jak rychle (se dá) jezdit?

   Festina lente, tedy spěchej pomalu, tak znělo heslo starých Římanů. Vždy se podivím, jak dokázali nějaké velké moudro shrnout do dvou slov.

   Ano, spěchat pomalu, to je moudré. V našem případě i nutné, jak zjistíme za chvilku...

   Tak obecně: Jezdit pomalu, nebo rychle? Jednou jsem o tom četl nějakou vědeckou studii. Tady psali, že měřili auta, která vyjela z Brna a po dálnici jela do Prahy. Část aut měla jet rychle a část ne úplně pomalu, to na dálnici nejde, ale prostě v klidu, bez chvatu. Na úseku dlouhém 200 kilometrů rozdíl mezi těmito dvěma měřenými skupinami činil 20 minut.

   Vidíte: Stojí za těch pár ušetřených minut riskovat, nebo se nervovat či vyčerpat?

   Sám jsem si tento experiment vyzkoušel sám na sobě: Když jsem byl v mládí ještě nadupaný energií (a také jsem měl auto, které mělo odpich), jel jsem z Brna do Prahy a „valil jsem to“. Ani jsem nepil, abych nemusel zastavovat na záchod... Pak byly někde nějaké kolony, které mě zdržely, pak se tam předjížděly kamióny, že nešlo levým pruhem předjet pomalejší auta, pak zase něco, a v Praze, když jsem stál na nějakém semaforu, tak ve zpětném zrcátku za sebou jsem viděl ta auta, která jsem si pamatoval, že jsem je kdesi předjížděl a nechal daleko za sebou... A najednou byla zase vedle mne.

   Takže výsledek pokusu: Koho jsem předjel, že ten jel pomalu, stejně mě někde dojel, protože mě zdržely na dálnici nějaké situace, které jsem nemohl ovlivnit. Oproti pomalejším autům já musel mít větší spotřebu, jak jsem na to dupal, byl jsem více napjatý, jak jsem ve větší rychlosti musel reagovat na dopravní situaci a pořád jsem musel vše sledovat... Takže v cíli jsem nebyl o moc dříve, ale zato jsem si musel více odpočinout, takže ten nahnaný čas jsem strávil zase relaxací a nemohl jsem dělat běžné činnosti.

   Příště jsem jel ten stejný úsek v klidu, zastavil jsem se na kávu, na WC... Dojel jsem jen o něco málo později, ale nebyl jsem tak rozsekaný a mohl jsem se začít něčemu věnovat. Měl jsem o mnoho menší spotřebu paliva.

   Takže skutečně: Chvátat nemá smysl. Pokud si chcete jízdu urychlit, musíte na to jinak: Hlavně vybrat si čas, kdy vyjedete, kdy bude méně aut na silnicích. Např. když potřebuji projet nějaký úsek, tak vím, že v sobotu není na silnicích tolik kamiónů a půjde to dobře. Nebo to projedu v noci, kdy je těch aut málo a silnice jsou prázdnější. V pátek odpoledne jsou kolony ve směru z velkých měst, protože lidé jedou někam na víkend, v neděli pak kolony do měst, kdy se lidé vrací z víkendu. Takže třeba cestou z Prahy v neděli odpoledne mi to jede dobře, v protisměru vídám šňůry aut...

   Dále jsou tu různá naše omezení: Lidský faktor, tedy kdy se nám dobře jezdí, ve kterou denní nebo noční dobu, to si musí každý uvědomit nebo změřit sám.

   Počasí: Jestli nám bude svítit Slunce do očí, nebo nás uspávat denní horko. Pak záleží, jestli jedete na východ nebo na západ, zda budete mít Slunce v zádech, nebo pojedete proti němu. Pak jestli bude mlha nebo déšť, tedy špatná viditelnost. Boční vítr, nebo poryvy větru: Někdy Vám vítr fouká do zad a popohání Vás, jindy Vás může brzdit zepředu... To ovlivní nejen dobu dojezdu, ale i spotřebu paliva. Co sníh? Jestli je čerstvě napadaný a ještě neprotáhli silnice, musíte jet opatrněji, tedy i pomaleji.

   Terén: Záleží, jestli pojedete rovně, nebo na Vaší trase bude hodně zatáček, jestli pojedete do kopce nebo z kopce... Já si třeba všiml: Když jedu do jižní Evropy, jde to rychleji a je menší spotřeba paliva, než když se vracím. Jasně: Dolů jedete k moři, tedy z kopce, zpátky z nuly nad mořem jedete do Česka do kopce. Dolů to zajedu na dvě nádrže, zpátky na tři. A trvá to více času.

   Tak první rada: Někdo vypočítal, že cesta s obytňákem trvá o 20% více času, než osobákem. S připojeným přívěsem to zabere ještě více času, protože souprava má nějaké rychlostní omezení.

Proč: Jste větší, má to větší odpor vzduchu. Už nepůjde tak předjíždět auta v koloně, jako to šlo doteď... Hlavně mimo dálnice. Do zatáček budete více přibržďovat, na semaforech se pomaleji rozjíždět, a to vše. Také možná v cíli budete déle hledat parkování.

Skutečně tady to nejde tak rychle: Např. jednou jsme se bavili s někým, kdo nám doporučil v jednom městě nějaké muzeum. Rozhodli jsme se tam jet a ten člověk nám nabídl, že pojede před námi a ukáže nám cestu. Souhlasili jsme, ale řekli mu, ať počká pár minut. On vsedl do svého vozu a hned vyjel, pak se divil, proč jsme ještě nenastartovali a troubil na nás. No jo, ale my, než jsme sklidili umyté nádobí, aby nelétalo vzduchem, tak to bylo těch několik minut. Pokud budete muset auto shodit z klínů a ty uklidit do garáže, budou to další minuty. Takže vůbec vyjet trvá déle.

Jindy nás jelo více aut do jednoho lázeňského města. Každý vyjížděl odjinud, takže sraz byl před hraničním přechodem. Tady jsme se srovnali do řady, ale obytňák prohlíželi celníci déle, než osobák, takže ostatní už byli za čárou a nervózně tam podupávali, než jsme se připojili ke skupině... Pak to roztřískla průvodkyně, která řekla, že se sejdeme na první benzínce, kde nám dá instrukce, a ať jedeme za jejím autem. Řekl jsem jí přímo, že to nebudu stíhat, že tam dojedu o něco později, ať mi řekne, jak se jmenuje ta benzínka. Nevěděla. Tak alespoň barvu té benzínky? Také nevěděla. Odbyla to s tím, ať jedeme za ní. Neměla ani mapu, aby nám to ukázala. Jasně, proč by tahala mapu, když v ní stejně neumí číst, že? Řekl jsem jí, ať nás tedy sleduje ve zpětném zrcátku a neujede nám. Cesta začínala do kopce a všechna ta benzínová osobní lehká auta udělala frnk a byla v tu ránu za horizontem. My, než jsme se se studeným motorem vyšplhali do toho kopce, tak už jsme nikoho ze skupiny neviděli... Pak tu byl velký kruháč, my nevěděli, kam máme jet, musel jsem někde zastavit a podívat se do mapy, pak jsme najeli na tu správnou silnici a prozkoumal jsem asi tři benzínky, kde nikdo z naší skupiny nebyl, ti se už určitě domluvili a nečekali na nás. Pak volala manželce ta průvodkyně, ale vůbec se neorientovala v prostoru, neuměla nám nic vysvětlit. Nechápu, jak může dělat tuto práci. Tak mně to bylo jedno: Já věděl, jak se jmenuje to město a jel jsem si svým tempem, tam jsme pak našli tu adresu.

Když dojíždíte do cíle, je to stejné: Někdo Vás čeká, nebo Vám telefonuje, Vy ho ubezpečíte, že už se blížíte, on vyjde před dům a vidí Vás, jak jste projeli kolem něj a zmizeli. Hned Vám volá, co blbnete? No co asi? Musíme si najít parkování, to není tak jednoduché. Musíte objet blok, hledat nejen skulinku mezi dalšími auty, ale místo, kde to můžete postavit třeba na noc, nebo na pár hodin. Pokud zhruba ve stejný čas s Vámi přijela druhá část Vaší skupiny v osobním voze, ti hned zaparkovali, už se vybalili a začali třeba jíst, Vy musíte teprve z auta vyndat batohy nebo kufry a jít pěšky od Vašeho parkovacího místa třeba 15 minut zpátky, než se dostanete k těm lidem a oni nechápou, proč Vám to tak trvalo...

Takže my to chápeme, že vše trvá déle, ale nezasvěcení lidé, kteří do toho nevidí, tak je asi vynervujete. No, to není až zas takový problém, hlavně se nenervujte Vy. Nenechte nikoho na sebe tlačit, naléhat apod. Už tak děláte co můžete, a okolnosti jsou zkrátka takové. Třeba někoho vezete a on spěchá a pobízí (spíš popouzí) Vás, ať jedete rychleji, větou: "S Frantou ta cesta trvá méně času..." No, tak ať si jede s Frantou a nebo autobusem, přece se kvůli jeho záležitostem nevybouráte...

Zkrátka: S obytňákem vše potrvá mnohem déle, s tím nic nenaděláte a je třeba to vědět dopředu a také to komunikovat se svým okolím. Jednou jsme jeli do Řecka, já a kamarád v obytňáku a druhý kamarád s manželkou v obytné dodávce, tedy menší a lehčí auto, než bylo naše. Řekl jsem mu předem, že my vyjedeme o dva dny dříve a setkáme se spolu u moře, on že ne, a že pojedeme za sebou. Pak se pořád nervoval, pořád nám telefonoval, že na nás čeká na nějaké benzínce... Jeho chyba, že neposlouchal, co jsem mu říkal od začátku...

Pokud nějaký odborník spočítal, že stejný úsek bude obytňákem trvat o 20 % déle, než osobním autem, já mám svůj vzorec: 100%! Např. si udělám trasu v mapách a tady se mi objeví, že to potrvá 5 hodin. Nějaká internetová mapa to vypočítala podle těch osobních aut a bez dopravních zádrhelů... Rovnou si to zdvojnásobím: Počítám s pravděpodobností dopravní zácpy, pak je tu to naše těžké vozidlo, pak vím, že se budu chtít zastavit na oběd, možná si po něm lehnout na dvacet minut (raději ano, než ne), pak to bude pauza na kávu, někde se mi něco může líbit a půjdu si to prohlédnout, nebo v létě se stavím skočit do rybníka zchladit se... Jsem na výletě, ne na útěku. Proto mám karavan, a ne závodní motorku, že chci být v klidu

Pokud jedete s dětmi, to samé: Nemůžete je svázat a 5 hodin takto držet! Musí se protáhnout, proběhnout, najíst, napít, v létě zchladit... Budete jim zastavovat na čůrací pauzy, nebo měnit plenky...

Jestli jedete přes hranici