Komunita

   Tak jako karavaňáci jsme určitá komunita, tedy lidé stejné „krevní skupiny“. Jak se to projevuje? Tak zejména, pokud někde parkujete (čerpací stanice, obchod, sportoviště...) a bude tu už další obytný vůz, okamžitě se nějak hlásíme k sobě, zdravíme se, vzájemně se vyptáváme na různé věci, kdo je jak spokojený se svojí značkou vozu, kam jezdí atd.

   Ale pozor, ať někoho neobtěžujete svými dotazy, někdo si to třeba jen vypůjčil, nemá vybudovaný vztah ke karavaningu, je to pro něj jen takové vybočení ze všedních dní... Zkrátka nemá k tomu takový vztah, jako my. Nemá v sobě ten správný gen. To poznáte už během prvního kontaktu, jestli Vám ten člověk jen odpoví na pozdrav a všímá si svého, nebo jestli je rád, že jste jej oslovili a chce zapříst rozhovor...

   Nejvíce se budou chtít bavit začátečníci, všechno je pro ně nové, vyptávají se, zjišťují co a jak... A jsou nadšení, cestování obytným vozem pro ně není rutina.

   Když jedeme na silnici a míjí nás jiný obytný vůz, je to podobné: Většinou si zamáváme nebo na sebe blikneme. Prostě hlásíme se k sobě. Ale toto nemá smysl na dálnici, když jste v pravém pruhu, ten naproti Vám také, mezi Vámi jsou dvě řady protijedoucích aut v plné rychlosti a ještě nějaká svodidla a křoví nebo stromečky... Na běžné silnici Vás buď ten naproti pozdraví sám, nebo Vy jeho, jestli jste rychlejší, a on Vám odpoví. Pokud Vám neodpoví na pozdrav, je to přesně ten typ člověka, který to má z půjčovny a není součástí komunity. Nebo je to studený čumák, třeba Němec nebo Angličan... Praví karavaňáci se pak poznají podle toho, že pozdrav proběhne přesně ve stejnou chvíli 8-)

   Takový vtip: Jednou kamarád potřeboval převézt někam dodávku, tak jsem mu to odjel... Zapomněl jsem, že nejsem v karavanu a zdravil jsem všechny karavaňáky, jak mám ve zvyku. Ti nechápali, proč jim mávám 8-)

   Vedle těch studených čumáků a „víkenďáků“ tu jsou tak „žhaví“ karavanisté, že na Vás mávají, i když Vás předjíždějí 8-)

   S tím vzájemným zdravením se: Tady se rozlišuje, jestli máte obytný vůz, nebo přívěs. To jsou dvě odlišné kategorie, nejen vozů, ale i lidí. Jako když jsme se potkali já v obytňáku a nějaký člověk s přívěsem uprostřed Albánie, kde nikdo kolem nebyl, jen traktory a valníky, tak jsme se pozdravili, ale kde je plno všelijakých vozů, tak to nemá smysl...

   Pokud jedete někam na nějaký ne příliš frekventovaný plac, že tu zaparkujete nebo přespíte a už tu bude „kolega“, nepřehánějte to s tou „láskou k bližnímu svému karavanistovi“ 8-), on chce třeba mít klid, vyspat se, nebo si tam uvnitř vozu něco „probrat“ s manželkou... Jako pozdravte se, můžete dát řeč, když ti z vozu vyjdou ven projít se, třeba ke stánku s pivem, ale neparkujte těsně vedle nich, jak Vás to bude určitě lákat (vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá). Ti lidé vyjeli do přírody se odreagovat a asi nebudou zvědaví na to, aby jim někdo něco bublal do hlavy, nebo parkoval těsně vedle nich a odposlouchával je. Pokud budou chtít, řeknou Vám to, že Vás třeba pozvou k sobě nebo tak... Ale rozhodně na nikoho neklepejte, nevíte, co uvnitř právě dělají.

   Zaklepat na někoho se připouští v takových chvílích, kdy někdo něco potřebuje, to každý pochopí, a vzájemně si přece na cestách pomáháme, stejně tak jako mezi sebou třeba motorkáři, cyklisté nebo kamioňáci, to je normální.

   Když zastavíte na chvíli třeba u obchodního centra, tak klidně můžete zaparkovat vedle druhého karavanu, to je asi jen na chvíli, je to veřejné místo, ne nějaké zákoutí u lesa, kam si lidé jedou odpočinout.

   V kempu: Tady zase je žádaný určitý odstup, jasné: Sem většinou lidé jedou s rodinou či s přáteli a někdo další už může být „navíc“. Jako když je to tu plné, tak holt budou auta stát více vedle sebe, ale když je tu dost místa, také zajeďte kousek dál. Pak se s ostatními potkáte u sprch, u stánku s pivem atd. a pokud si vzájemně „sednete“, můžete se sblížit, ale předem s tím nepočítejte.

   Tak jak se ještě projevuje, že jsme komunita? Vedle takovýchto náhodných setkání, která jsem zde uvedl, jsou i organizované skupiny: Buď se nějak domluvili mezi sebou známí a vyráží ve větším počtu, nebo se takoví lidé organizují na sociálních sítích, že se domluví na společném termínu, kdy vyrazí a vyberou si i nějaké místo, kde se potkají. 

   Mezi takové já nepatřím, nesnáším termíny a všechna ta omezení: Chci si jet v klidu a když se mi něco líbí, zastavit se tam. Mám prostor upravit trasu, někam ještě zajet, co nebylo v plánu... Pokud si chci s někým pokecat, vždycky na někoho narazím, karavany jsou dnes už všude.

   Sice jsem „samotář“, ale přeci jen nežiji ve vakuu, mám nějaké známé, přátele, rodinu, a dříve jsem měl i klienty, když jsem pro ně organizoval turistické akce, takže někdy se mi stane, že nás jede více aut. Co dělat v takovém případě? O tom raději vytvořím samostatný článek o spolucestování.