Zloději

   „Zloději, zloději, ve dne v noci chodějí“, jak praví staré úsloví... Tak nás, karavanisty, budou ohrožovat nejvíce ti „denní“ zloději, podíváme se tady blíže na konkrétní situace.

   Tak zloději jsou všude: Já jdu do řeznictví, objednám si patnáct deka salámu, prodavačka tělem zakryje váhu, že nevidím, co tam „vyrábí“, nebo nožem „přidrží“ salám na váze, aby někam neutekl (věděli jste, že salám má nohy, nebo ne?), tedy zatlačí nožem na váhu a „nadělá“ nějaké ty gramy navíc, takže ve finále klidně zaplatím fiktivních patnáct deka za skutečných nevím kolik... Když obere sto lidí, každého o deset gramů, tak má domů kilo masa nebo kilo salámu...

   Nedávno jsem pozoroval Vietnamce ve večerce, jak má u toho pípáku na zboží položené žvýkačky: Každému nakupujícímu k jeho nákupu pípl ty žvýkačky, a zase je posunul zpátky. Nikdo si toho nevšiml, udělal to v moment, kdy si lidé uklízeli nákup nebo hledali peněženku. No dobře: Takže balíček žvýkaček za deset korun krát dejme tomu sto zákazníků za den, to máme tisíc korun „k dobru“...

   Nebo sedíte doma a neriskujete, pak si objednáte zboží z e-shopu, zaplatíte předem a čekáte na zásilku. Ta přijde, Vy ji vybalíte a zjistíte, že výrobek nesplňuje slibovanou kvalitu a nedělá to, co očekáváte, že bude dělat...

   Takže vidíte, k tomu, abychom se nechali okrást, nepotřebujeme ani karavan...