Stimulanty za volantem

   Takže klasická otázka dealera drog: „Chceš nahoru nebo dolů?“ 8-) Je to tak: My řidiči jsme také jen lidé a ne roboti, a teď máme řídit auto náročné na obsluhu, do toho vnímat, co nám říkají spolucestující, sledovat zpětná zrcátka, rozeznávat šumy, jestli za námi nehouká sanitka, která se nás snaží předjet, dávat pozor na chodce na přechodech, na semafory a na cyklisty, kteří se proplétají provozem, sledovat dopravní značky, možná i dopravní hlášení v rádiu, napínat zrak, jestli támhleten člověk na Vás mává, že Vás zdraví, nebo upozorňuje na nějaké nebezpečí, nebo je to snad stopař či prostitutka? Do toho Vám nejméně vhod začne zvonit telefon...

   Jako se říká o ženách, že mají ruce jako chobotnice, že zvládají kojit dítě, míchat na plotně něco v hrnci, držet u toho telefon a obouvat další dítě, tak teď je to, jako bychom my měli v hlavě nějakou takovou chobotnici...

   Pak konečně opustíte město a najedete na dálnici, vše se zklidní, auta za Vámi mají dost prostoru Vás předjet, to už neřešíte, dálnice je pořád rovně, už nejste nuceni vše tak sledovat, máte zapnutý tempomat a konečně se můžete trochu uvolnit a usnout za volantem...

   Takže chce to nějaký povzbuzovák! Po celém dni za volantem jste vymrkaní, bliká Vám v hlavě nebo hučí, nejspíše obojí zároveň, Vy si lehnete a nejde zabrat, převalujete se, pak si zpětně spočítáte, kolik káv jste za ten den měli a zhrozíte se z toho čísla... A nakonec zjistíte, že to chce zase naopak něco na zklidnění mysli a těla...

   Takže se na to podíváme: To, že řidiči potřebují nějaké to povzbuzení, to se obecně ví, proto na každé benzínce se prodává káva, energetické nápoje nebo bonbóny. Také cukrovinky, cukr je také energie.

   Základ všeho je voda. Dost řidičů málo pije, aby nemuseli zastavovat na záchod, to je chyba. Zastávky jsou samozřejmě důležité. Když nepijete, houstne Vám krev, a to i v mozku a nemáte pak takovou pozornost.

   Hodně řidičů pije kokakolu, protože obsahuje kofein. Pro mě je kokakola symbol amerického imperialismu, tak ji nepiji. 

   Nejužívanější nápoj je káva. Podle statistik je to druhá nejobchodovanější komodita na světě hned po ropě, ale je to i tím, že z kávových zrn se vyrábí i ta kokakola. My karavaňáci si kávu můžeme udělat u sebe v domečku, nemusíme pro ni na čerpací stanici. Pokud si jí tam přesto kupujete, nedoporučuji si jí dávat z těch kelímků, které jsou plastové a horká voda z nich uvolňuje látky, které způsobují rakovinu. Já si nosím plecháček.

   Káva Vás povzbudí, ale krátkodobě, dlouhodobější účinky má čaj, který obsahuje tein podobný kofeinu. Někdy si ho ráno udělám do termosky a popíjím jej během jízdy, ale obecně my Češi nejsme takoví čajaři jako jiné národy, Arabové, Indové, Turci, Číňané a Rusové. My jsme více kafaři. 

   Když vypijete více káv za den, může se stát, že večer špatně usínáte, ale také přes den možná Vám už tak nezabírá... Navíc káva je močopudná, takže stejně Vás to donutí zastavit, tělo ztrácí další vodu a opět Vám může zhoustnout krev v mozku...

   Čokoláda je stimulační, podobně jako káva...  

   Dále jsou tu již zmiňované energetické nápoje a bonbóny, já jsem to zkusil a byl jsem pak agresivní, měl jsem prudké pohyby a to při řízení není dobré. Ale každému to jeho organismus zpracovává jinak...

   Nikotin: Ten je také stimulační, všimněte si, kolik řidičů si dělá pauzu na cigaretu. V poslední době jich hodně vidím, že mají neustále u úst elektronickou cigaretu. Já ji zkusil, ale je to masakr: Cigareta má aspoň začátek a konec, tu elektronku jedete v kuse několik hodin... Ovšem tabákový dým také způsobuje houstnutí krve v mozku.

   Zajímavé je, že lidstvo kouřilo ještě před dovezením tabáku z Ameriky: Při vykopávkách se našly staré texty psané klínopisným písmem a je tu i znak pro čibuk (taková dýmčička). Lidé kouřili nějaké byliny či listy... Např. u nás na venkově to byly listy podběle.

   Alkohol: To je také stimulant. Ale je to dost obšírné téma, proto jsem o něm vytvořil samostatný článek...  

   Marihuana a tvrdé drogy: Dříve to řidiči zneužívali, že policie to neuměla rozeznat a také měla jen zařízení na měření alkoholu. Doba se změnila a dnes policisté disponují i testy na drogy, i mají školení, jak rozeznat řidiče pod vlivem těchto látek, a to i na dálku, že Vás sledují dalekohledem.

   Toto je velkým problémem hlavně u profesionálních řidičů: Firmy chtějí ušetřit, tak je v tom podporují, aby projeli co nejdelší trasu bez přestávky, aby odjezdili více tras apod. Např. se stalo, že policie zastavila rumunský kamion, jehož řidič jel 32 hodin bez pauzy a bez vystřídání. Také řidiči dodávek se dostávají do této pasti, když je firma honí sem a tam... 

   Takže my, co nebereme drogy, pro nás je to varování, abychom si dávali pozor právě na ty kamióny a dodávky. Nevíme, co jejich řidiči mají v sobě a jakou udělají nepředloženost. Však o různých věcech slýcháme v dopravním zpravodajství...

   Autobusy jsou celkem v pohodě, tam často jezdí dva řidiči a střídají se, i když také už se stalo, že sami cestující to poznali na řidiči, že je „sjetý“ a chtěli si vystoupit, když jim odmítl zastavit, tak na něj zavolali policii.

   Vedle chemických preparátů jsou tu přírodní sloučeniny:

   Co potřebuje každý, to je kyslík: Musí se v autě větrat, kvůli okysličení mozku. Vědci říkají, že když si začne řidič otevírat okénko, je to první příznak únavy. Pro nás je to tedy signál udělat přestávku. Jezdit s otevřeným okénkem může vyvolat problémy s uchem, do kterého fouká studený vzduch, a také to prý zvedá spotřebu paliva, že to nějak brzdí vůz. Lepší je zastavit a vyvětrat auto, a také provětrat sami sebe.

   Já během léta používám ventilátor, který si na sebe namířím, dá se v něm zapnout i ozón, který mě občerstvuje.

   Co používá hodně řidičů, to je, že si pouští rádio. Určitá hudba uklidňuje, určitá povzbuzuje a nabíjí energií. To je asi důvod, proč většina řidičů během jízdy poslouchá rádio Beat 8-)

   Já nesnáším ty kecy moderátorů a reklamy v rádiu, tak ho ani nezapínám: Předem si nahraji na flešku různé podcasty a besedy a pouštím si to přes reproduktory. Obzvláště nějaké politické debaty člověka umí pěkně „nadzvednout“, to se pak rozčílíte a cítíte příval energie 8-)

   Také mají auta v palubní desce zabudované televizky, já na tom pouštím dětem pohádky. Tady může být problém s kamióny: Ty mají v palubce ty televizky a hodně řidičů se cestou dívá na filmy, nedívají se pak na cestu nebo do zpětných zrcátek, takže pozor na ně!

   Někdo si zase potřebuje povídat se spolujezdcem (ale někdo naopak nemá rád, když na něj během řízení někdo mluví). Mně jednou telefonoval kamarád uprostřed noci, že potřebuje projet dálnici a poprosil mě, ať si s ním povídám, aby neusnul...

   Kdo si rád povídá během řízení, ale nemá s kým, když jede sám, může si povídat sám se sebou 8-) Podle vědeckých výzkumů je samomluva znakem vysoké inteligence, to kdybyste se nachytali, že si povídáte sami se sebou, tak aby Vám to nebylo blbé...

   Já mám výhodu, že si povídám s Bohem, prostě se modlím. Probereme věci, na které by v běžném životním tempu nezbýval čas: Představuji si, že Ježíš sedí vedle mne jako spolujezdec a pokecáme si 8-)

   Také můžete zpívat, tady Vás nikdo neslyší, stejně jako ve sprše 8-) To je samozřejmě pověra, že Vás nikdo neslyší, jasně že jsme všichni nonstop odposlouchávaní 8-(

   Pak jsou tu další přírodní chemické látky: Některé si lidské tělo vyrábí samo. Takže tu máme různé hormony: Hormon spánku, hormon bdění atd. Tady je důležité světlo: To podporuje tvorbu toho hormonu bdění. Pokud je slunečno, hormon Vám v mozku stoupá, pokud je šero, mlha nebo déšť, klesá. Můžete si v autě rozsvítit nějaké umělé světlo a tím to trochu obelstít.

   Když svítí slunce, hodně řidičů si nasazuje sluneční brýle. To může být past, protože zase Vám nejde určité světlo, které potřebujete, do mozku. Proto si nekupujte obyčejné sluneční brýle, kde je pouhý zatmavený plast, ale pořiďte si brýle vyráběné přímo pro řidiče, s nějakými filtry světla. Nějaká skla se i mění podle intenzity světla... Je rozdíl, když máte brýle za dvě stě korun, nebo za pět tisíc...

   Další hormony, konkrétně adrenalin a kortizol, Vám stoupají v těle stresem. Řízení auta je samo o sobě stresové, takže i během samotného řízení Vám ty hormony stoupají. Čím více stresových situací za volantem, tím více se Vám v těle produkují. Takže ráno, když jste odpočinutí, může se Vám vyjíždět blbě, ale za nějaký čas už se Vám jede dobře, protože už jste si vytvořili tu hladinu. Jsou i lidé, kteří si tu hladinu vytvářejí uměle: Vyvolávají hádky, nadávají, křičí, gestikulují, troubí, dělají Vám různé kličky před autem atd. Až se správně vynervují, teprve se cítí ve své kůži. Možná jste takové lidi potkali?

   Takže jak jsem řekl: Čím déle jedete, tím větší máte hladinu těch stresových hormonů a tím lépe se Vám jede, ale to nejde donekonečna, jen do nějakého bodu. Pak si stejně musíte odpočinout. Já to třeba o sobě nevím, že už jsem překonal tu kritickou hranici, prostě jedu pořád. Potom jak zastavím kvůli něčemu, najednou to na mne dolehne...

   Další hormony se v těle vytváří během pohybu. Proto, že za volantem jen sedíme, chce to pauzu a projít se, zacvičit si, proběhnout se, nebo projet na kole. Také na některých čerpacích stanicích jsou vybudované stroje na cvičení, všelijaká šlapadla, hrazdy apod. 

   Prostě jak jsme dlouho seděli, krev nám tolik nekolovala v těle a neokysličovala mozek, i když jste si větrali a pouštěli na sebe vzduch: Nejde jen o to mít kyslík, ale ještě, aby ho tělo zpracovávalo!

   Také, tím, že krev je kapalina, která přirozeně stéká dolů, tak nám spadla do nohou (můžete cítit křeče) a odkud? I ze srdce, ale především z hlavy, ta je nahoře a tak z ní to přirozeně odtéká dolů. Mozek je pak málo zásobený krví. Proto i pomáhá na chvíli si lehnout, protože uvedete tělo do vodorovné polohy a krev se zase rovnoměrně rozlije po těle, ještě lepší je dát si nohy nahoru, třeba na nějaký polštář. Ale znal jsem frajery, kteří si na pár minut stoupli na hlavu. I to jsem zkoušel, fakt to funguje!

   Najděte si svojí polohu, která Vám vyhovuje, jde o to, aby na chvíli srdce bylo níže, než dolní končetiny. Proto se tak rádi lidé zaklání v židli a dávají si nohy na stůl...

   Když se bavíme o pohybu, tady je důležité pravidlo: Zacvičit si, či zaběhat, jen krátce. Delší fyzická námaha naopak způsobí tvorbu těch uklidňujících hormonů. Já když jdu na hodinu cvičit do posilovny, nebo zaplavat si, tak pak jsem malátný a za volantem to není ono: Raději si lehnu a trochu se prospím, až se mi to zase srovná v těle, tak pokračuji v jízdě.

   Když jdu na túru do hor, třeba na půl dne, tak to jsem potom tak uvolněný, že raději přespím v autě a pokračuji v cestě až ráno... Měl bych pomalé reakce. Jde opět o kyslík, ale tentokráte jste jím předávkovaní (kyslík je toxický): Do kopce se zadýcháte, vdechujete vzduch zhluboka, a ten je navíc na horách mnohem čistší. Prostě předtím jste měli kyslíku málo, teď ho máte moc.

   Ještě k tomu pohybu: Tím, že se Vám během něj vytváří v mozku nějaké látky, můžete se na nich stát závislí. Já jsem v zaměstnání dělal s jednou ženskou, jejíž manžel byl nějaký trenér v posilovně. Vyprávěla, že byli na dva týdny u moře a on tam neměl kde cvičit, pořád by nervózní, prostě měl absťák. Nakonec to nevydržel, chytil jí a začal s ní cvičit místo s činkou.

   Já jsem jeden čas pravidelně běhal a také jsem se na tom stal závislý: Jak jsem neměl příležitost, byl jsem nervní. Pak jsem o tom dokonce četl studii. Potom jsem přestal s tou pravidelností a vyběhnu si jen občas.

   Jídlo: Malá svačinka Vás také vzpruží, na benzínkách se prodávají tousty, polévka, bagety, nanuky... Ale když se najíte hodně, to Vás naopak utlumí, to zná každý, že po těžkém obědě se Vám chce spát. Proč ne? Od toho si vozíme v karavanu postel, ne? 8-) Pokud chcete pokračovat v jízdě a ne spát, dejte si jen něco malého, třeba ovoce. V karavanu máme svoje zásoby, nemusíme chodit jíst na čerpací stanice nebo do motorestů.

   Vedle jídla pomáhají také žvýkačky nebo bonbóny, že pořád něco žvýkáte a cucáte, takže hýbete čelistmi, a přes lícní kosti a svaly Vám to také stimuluje něco v mozku...

   Další, co na nás působí, jsou různé pachy, ať už vůně nebo nějaký smrad: Obojí cítíme díky tomu, že se ve skutečnosti jedná o malé částečky hmoty, které nám prochází nosem do mozku, který ty pachy vyhodnotí. Je to podobné, jako když si někdo šňupne kokain: Přivoníte k nějaké květině, a ta vůně Vám jde nosem do mozku. Opět Vás nějak stimuluje, buď povzbudí, nebo utlumí, záleží, o jakou látku se jedná.

   Místo toho kokainu doporučuji čichat k nastrouhanému křenu 8-) To je řacha!

   Tím, že nastartovaný motor nasává vzduch z okolí, který Vám jde do kabiny, záleží, jakou jedete oblastí: Jestli nějakou průmyslovou, kde jde něco z komínů, např. projíždíte kolem ropné rafinerie, nebo přírodou: Lesem, polem, loukou... Tady všude se teplem vypařují z rostlin nějaké silice a ty Vám proudí do kabiny řidiče.

   Také dávejte pozor, za kým jedete v řadě, někomu to fakt hulí, produkuje moc spalin, jezdí na olej z fritovacího hrnce, nebo se mu zrovna začal vypalovat filtr pevných částic. Tady pomůže jen přibrzdit a nechat ho popojet více dopředu.

   Takže pachy: Které nám škodí? Když pracujete v uzavřeném prostoru s chemikáliemi, třeba v garáži s ředidlem, benzínem, fermeží... Když malujete nebo tapetujete v bytě, to také vdechujete různé výpary. Mě kolikrát stačí, když v karavanu čistím nějakým sprejem WC a sprchový kout... Když dělám doma se savem, to mě vraždí. Ale také, když si koupíte nové věci, ty jsou také napuštěné chemikáliemi, aby je při dopravě neokusovaly myši a nelezl do to hmyz: Nábytek, textil, hračky dětem... Vše by se mělo před prvním použitím vymýt, vyprat a vyvětrat.

   Co nám naopak svědčí, to jsou vůně květin, svíček (raději voskových, než parafínových), kadidla, vonných olejů, rozkrájeného ovoce či zeleniny na stole a vůbec vůně jídla: Salámů, polévky, pečeného masa... Vůně kávy je skvělá: Když si ji připravujete, tak ji nevnímáte, ale poodejděte vedle do místnosti nebo ven a vraťte se za chvíli a ucítíte to... Také lidé v místnosti třeba pálí bobkový list, nebo dají nějaké byliny do vody a postaví na topení, či povaří nějaké na sporáku a nechají tu páru, ať pronikne místnost (někdo takto povaří slupky od banánů). Je toho hodně...

   Co je naprostá bomba, to je vůně dřeva a pryskyřice: Udělejte si v lese procházku a nasajte vůni stromů, to Vás ohromně povzbudí. Já když najdu hromadu pořezaného dříví u lesní cesty, tak tady postojím a fetuji tu vůni 8-) Také vůně hnoje, ačkoliv to zní divně, ale i z něj se vypařují zdraví prospěšné látky. Před vznikem automobilismu, když lidé jezdili na vozech tažených voly a koňmi, ten hnůj samozřejmě vozkové čichali každý den...

   Já si v autě vozím eukalyptový olej ve spreji: Trochu si ho nastříkám na tričko a to se mi vypařuje rovnou do nosu, a jak to vdechuji, povzbuzuje mě to za volantem. Také si kolem nosu mažu tygří mast, prodávají ji Vietnamci. Už jsem psal o těch bonbónech, z těch se Vám v ústech také vypařuje nějaká vůně, já jedu hašlerky. A někdo má rád tu elektronickou cigaretu, ty se prodávají také s různými vůněmi.

   Také, když se vysprchujete a použijete nějaký sprchový gel, ten se Vám pak vypařuje z kůže a také Vám proudí jeho vůně do nosu. Jsou např. takové sportovní nebo osvěžující sprchové gely.

   Další vůně jsou feromony, které vyzařuje lidské tělo: Někdo Vám „voní“ a někdo zase „smrdí“: Vy to nevíte, protože to necítíte v nose, ale vyhodnocuje to Váš mozek. Blízké feromony se odpuzují a odlišné feromony se přitahují. To je přírodní prevence toho, aby se nepřitahovali lidé s blízkými geny a neměli tak spolu děti, aby se nerodili debilové. Čím více se ve světě používají parfémy, různé spreje a deodoranty, tím více se rodí debilů, protože rodiče se navoněli, překryli ty své přírodní feromony (některé spreje používají umělé feromony) a necítili tak jeden druhého, teprve pak, až počali potomka a umyli se, začali cítit jeden druhého, ale už je pozdě. Proto také stoupá rozvodovost: Mladí lidé spolu chodili a než šli na rande, stříkali na sebe ty spreje a nevnímali vůni jeden toho druhého. Po svatbě se přestali vonět a už se konečně začali cítit, tedy i hádat a nevydrželi spolu... Netrefili ty správné vůně partnera.

   Většinou dospívajícím dětem „smrdí“ ty rodičovské feromony (jsou příbuzné), proto se také v pubertě hádají s rodiči a vyhýbají se jim. Pak si je vezměte do auta na dlouhou cestu na dovolenou 8-) Stejně tak se odpuzují sourozenci (zejména v dětství a v mládí), ti mají také blízké ty feromony. Za čas se to srovná, jak se v těle věkem přemění tvorba těch feromonů...

   To s těmi feromony je také důvod, proč se vzájemně přitahují muž a žena (více či méně, podle příbuznosti těch feromonů) a proč mezi muži vzájemně dochází k agresi, a mezi ženami k nevraživosti: Ty mužské feromony se vzájemně odpuzují, stejně jako ty ženské mezi sebou. Kolikrát, když jsem vezl nějaké pasažéry, a ti se střídali na sedadle spolujezdce (odkud na Vás nejvíce jdou ty feromony), všiml jsem si, že s někým dokáži jet celé hodiny, s někým jsem nevydržel a musel jsem ho přesadit dozadu.

   S někým zvládnete několik dní v karavanu a užíváte si jízdu a dovolenou, u někoho se zase těšíte, až ho konečně budete moct vysadit, a možná úplně nemůžete přijít na to, co Vám na něm vadí? Mohou za to právě tyto jemné vůně, o kterých nevíte, protože v nose nejsou cítit.

   Tak třeba znám tři kamarády, kteří si v létě půjčili karavan na dovolenou a jeli společně, a tam se pak dost hádali... Do té doby nevěděli, že se odpuzují, protože buď dělali spolu v práci, kde jsou nějaké pachy z tovární výroby, nebo seděli v zakouřeném prostoru, kde pili pivo.

   Tady je ještě jedna souvislost: Když jste s kamarády na delší cestě, všimněte si, že stoupá Vaše spotřeba piva a cigaret: Když jste sami, nevypijete a nevykouříte toho tolik. Ve společnosti druhých lidí prostě chcete „přerazit“ ty jejich pachy. To je také důvod, proč hodně lidí začalo kouřit na internátu, na kolejích, nebo na vojně, že tam byli s dalšími lidmi stejného pohlaví v nějakých ubikacích a potřebovali spolu vycházet.

   Když jdete na nějakou tůru do lesa, nebo na koupaliště, kde se ty pachy vyvětrají na horském vzduchu nebo smyjí ve vodě, tak je to v pohodě, ale jak máte spolu trávit čas v uzavřené kabině řidiče nebo v karavanu, kde je málo prostoru...

   Proto já třeba neberu stopařky: Někde stály na slunci, potily se, teď to z nich pořádně sálá, a jak by sedla vedle mne, ovlivňovalo by to moji pozornost, soustředění a reakce.

   S tím vším souvisí další látka, kterou si naše tělo vyrábí samo: 

   Fenylethylamin: To je hormon zamilovanosti a jeho tvorbu spouští právě ty feromony. V našem případě je nebezpečný: Všimněte si, že ta prostřední složka se jmenuje ethyl, tedy je podobná etanolu, neboli alkoholu. Jste opilí láskou a nesoustředíte se... Také mladí řidiči bourají častěji, než ti starší...

   Oxytocin: Ten se tvoří také při lásce, objetí, sexu apod. Uvolňuje tělo, tedy i mysl a také za volantem nám moc nesvědčí: Odbourává v těle kortizol, to je ten stresový hormon, který nám naopak pomáhá při výkonu a zůstat bdělí. Oxytocin se tvoří také ženám během porodu, kojení a péče o malé miminko, proto tyto ženy jsou také špatné řidičky. Nebo ne špatné, ale jezdí pomalu, opatrně a to vynervuje všechny okolo, kdo pospíchají... Také vnímají miminko, které vezou, a zapomínají dávat blinkry, pozdě řadí, nevnímají signálky na palubce, nezkontrolují si hladinu oleje, nedoplní palivo nebo nechají během jízdy zataženou ruční brzdu. No, jsou tak trochu „mimo“ 8-) Prostě se někde „vznáší“ a zapomínají na realitu.

   Masáž: Ta Vám také pomůže rozproudit krev a uvolní Vám ztuhlé svaly. A také proto, že stimuluje kůži, ve které jsou nervová zakončení, ovlivňuje tedy i nervový systém a tím se také v mozku vytváří nějaké chemické sloučeniny.

   Např. na dálnici z Budapešti do Istanbulu je řada tureckých čerpacích stanic, které vedle občerstvení a sprchy nabízí také masáže řidičům. U nás jsou to hraniční přechody z Německa a Rakouska, kde jsou asijské tržnice a také thajské masážní salóny. Pokud jedete jinudy, můžete sjet do nějakého města, kde najdete tyto služby.

   Mne v autě masíruje syn 8-) Také mám pod sedadlem řidiče „ježka“: To je takové gumové kolečko s bodlinami, když mám zapnutý tempomat a nepotřebuji nohy držet na pedálech, masíruji si je... V palubce mám gumová kolečka, která svírám střídavě v levé a pravé ruce, to také rozproudí krev: V prstech, zápěstí a předloktí, ta ale dále koluje do srdce a mozku, to ucítíte...

   Další hormony, které si tělo umí vyrobit samo, jsou testosteron a estrogen. Ty stojí v protikladu k sobě: Testosteron je „mužský“ hormon a estrogen „ženský“. Každý má v těle oba a záleží, co děláte a co jíte, to ovlivňuje, který ten hormon roste a který se zmenšuje.

   My potřebujeme ten testosteron, který ovlivňuje (posiluje) svalstvo a tím i kosti, tedy držení těla (svaly drží páteř rovnou). Testosteron pomáhá zaměřit se na cíl a trefit se „mezi“. Tedy mezi pruhy na parkovišti, mezi sloupky nějaké branky či vjezdu na myčku nebo do nějakého objektu, do garáže atd.

   Ženy, které hodně řídí auto, mohou mít vyšší míru testosteronu a jsou to takové „chlapice“. Ty, které tomu odolají a udržují si vysokou hladinu estrogenu, to jsou přesně ty, které neumí zaparkovat, občas nabourají nějaký ten sloupek, či poškrábou Vám auto, že se o něj otřou při vyjíždění z parkoviště... Hůře se prostorově orientují. Také si nemohou vzpomenout, kde zaparkovaly, třeba když vyjdou z obchodu 8-)

   Co pomáhá vytvořit si testosteron: Pohyb, o něm už byla řeč, hlavně takový prudký, krátký (sprint, prudká rychlá rozcvička), dále zvedání těžkých břemen. Pak jíst červené maso. Chlad a studená voda. To jsem objevil já: Někde se v trenýrkách vyválím ve sněhu, skočím do ledového jezera nebo do řeky, nebo si prostě v autě dám studenou sprchu. To je bomba! To Vás zvedne a pak se vám dobře jede!

   Naopak vrah testosteronu, tedy i našich řidičských schopností, je: Pohodlí, sedavý způsob života (to se přesně týká nás řidičů), cukr, sladkosti, ale i pečivo, těstoviny a hlavně knedlíky, koblihy a takové věci, ty všechny obsahují hodně cukru. Nejhorší je pivo! Vzpomeňte, co se zpívá v jedné staré české písni: „Vodu pijou žáby, pivo starý báby... My pijeme rum!“ Dále vrahem testosteronu je teplo: To je odpadem při spalování nafty či benzínu, proto v kabině řidiče je teplo, a to nás uspává (proto zastavím a skočím do té řeky 8-).

   Teplo pomáhá v těle vytvořit ten „ženský hormon“, estrogen, který potřebují právě ženy. To je důvod, proč se muž a žena hádají o to, jestli otevřít nebo zavřít okno v bytě: My máme doma sport: Já okna otvírám, manželka je zavírá 8-)

   Anekdota: Ve vlakovém plně obsazeném kupé sedí u okna dědeček a babička. Ti se pořád hádají: Dědeček stále otevírá okno se slovy, že se tady nedá dýchat, že se dusí. Babička okno zase neustále zavírá se slovy, že je tady zima, že snad zmrzne. Cestující už toho mají dost a tak se dohodnou: „Napřed zavřeme okno, a až se jeden udusí, tak ho otevřeme, ať ten druhý zmrzne a budeme už mít po cestě pokoj!“ 8-)

   Další chemické látky si tělo vyrábí při bolesti: Vzpomeňte si, když jste se praštili kladívkem do prstu, nebo se praštili do lokte nebo kolena, že jste cítili v mozku nebo v těle příliv těchto látek. Je to takové brnění... Tak nebudeme si asi způsobovat záměrně bolest, ale jsou i takoví lidé: Vzpomeňte si na středověké sebemrskače, ale v dnešní době je to prý stále častější problém, který řeší psychiatři: Že se, zejména mladí lidé, sebepoškozují: Řežou se žiletkami, vypalují si cejch na kůži atp.

   Bolest můžete zažít při masáži: Když to vezme do rukou nějaký Kazach nebo Uzbek, tak to může být docela slušná nakládačka 8-)

   Přirozenou bolest zažijete, když Vás bodne nějaký hmyz. Jsou i lidé, kteří to vyhledávají, moje babička se v lese dávala štípnout od mravenců do nohou. Jejich jed (kyselina mravenčí) nějak pomáhá na žilní onemocnění nohou a na klouby. Jestli jste viděli film „Andrej Rublev“, tak tam je scéna, jak si stařec strčil nohy do mraveniště a smetáčkem si je zametá z lýtek, aby mu mravenci nelezli na tělo. Nechal si poštípat ty nohy. Kyselinu mravenčí obsahují také kopřivy. Jsou lidé, kteří si jimi pošlehají lýtka, kolena či chodidla. Jeden pán jezdil v kraťasech na sekačce na trávu a vyrušil včely, ty mu pobodaly kolena. Zjistil, že mu přestala artróza. Ten včelí jed se vyrábí i synteticky, prodávají ho v tubě jako krém. Zkuste si jím namazat nohy, to je síla! Také je v prodeji hadí jed jako krém.

   Ještě k té bolesti: Pokud se nechcete mrskat, pálit či řezat, nebo zrovna nerostou kopřivy a je zalezlý hmyz, potřebujete si koupit v Kyjevě dětskou hru „Vyděržaj, pioněr!“ 8-)

   Další věc je, že během řízení se náš mozek stimuluje jednostranně: Dostává stejné impulsy a zpracovává stejné vjemy. Hodiny za volantem jsou jednotvárné. Proto je vhodné mozek „přepnout“, ať dostane i jiné impulsy. Já např. během přestávky luštím křížovky nebo sudoku a v mobilu si zahraji šachy nebo si dělám jazykové lekce. To je rozcvička pro mozek. Najděte si také nějaký podobný způsob. 

   Jde i o oči, které se unavují: Při řízení se díváte před sebe na střední vzdálenost. Těmi hrami, které dělám na papíře nebo v mobilu, se zase dívám na krátkou vzdálenost. Pak se můžeme ještě zahledět do dáli do krajiny, pozorovat obzor, hory apod. Tím se to prostřídá, to je proti únavě očí. Nejlepší je zírat do zeleně, nebo zírat do blba. A samozřejmě je také na chvíli zavřete. Existují i cviky na oči, nebo takové brýle, které je posilují. Ty mají místo skel takový děrovaný plast, který Vám rozostřuje zrak, nasazují se na pár minut a tím se zase v oku něco srovnává...

   Když tu byla řeč o chemických látkách, které si naše tělo vyrábí samo, tak sledujte svůj tělesný rytmus: Každému se to může tvořit jinak a v jinou denní dobu. Já třeba vím, že kolem páté ráno, v poledne a při západu slunce mám krizi, nemůžu řídit: V noci nemám problém, ale kolem půl páté to na mne jde, to už musím zastavit. Přes poledne také, ale všimněte si, že to třeba i krávy na pastvě si lehnou a nehýbají se... Při západu slunce si povšimněte, že vždy přestane foukat vítr a zpívat ptáci. V přírodě je jakýsi útlum... A i my lidé jsme součástí přírody.

   Není to jen denní doba, ale i roční období, zase si všimněte, kolik zvířat má zimní spánek, že zalezou do doupěte a vylezou až na jaře. My jsme to ošidili umělým světlem, ale stejně nám nemusí být dobře. Prostě v různých ročních obdobích vzhledem k ekliptice Slunce je někdy více denního světla a jindy méně, i to, kolik hodin denně svítí, i to, s jakou intenzitou... To se logicky musí projevit na našem výkonu, soustředění, ale i na náladě... Já v zimě jezdím ty stejné úseky jako v létě, déle: Rozdělím si trasu na více dní, abych každý den trávil za volantem méně času.

   Probrali jsme tedy stimulanty, které Vás mají povzbudit a pomoci Vám během řízení. Co ale dělat, když po celém dni jste přestimulovaní, a potřebujete usnout? O spánku připravuji zvlášť článek, tam se to dozvíte.

   Jen v souvislosti s těmi stimulanty uvedu: To, jak se vyspíte a probudíte, ovlivní celý Váš další den, tedy jak Vaši zítřejší pohodu za volantem, tak i spotřebu stimulujících látek. Od spánku se vše odráží a probuzením vše začíná...

   Pamatuji si na slova bezpečáka, který nám dělal školení na šachtě: Řekl, že musí odříkat všechny ty věty, které mu předepisují interní předpisy, ale že si to vše stejně nebudeme pamatovat, ale ať si zapamatujeme základní pravidlo bezpečnosti na pracovišti, které zní:  „Vyspatý, vysratý“ —Měl pravdu, a hned dvakrát: Fakt si to pamatuji a opravdu to platí!

   Co ještě vědět o stimulantech: 

   Pozor na kombinace: Např. já když si dám čaj a potom kávu, tak jsem magor. Některé látky jdou k sobě a doplňují se, některé vzájemně posilují svůj účinek a rozhodí Vám sandál...

   Předávkování může způsobit tzv. paradoxní účinek, tedy to, co Vás mělo povzbudit, Vás uspí, nebo naopak: Večer si dáte prášek na spaní, a pak jste vzhůru celou noc.

   Můžete si na ně zvyknout a stát se na nich závislí, včetně na těch přírodních, které si naše tělo vyrábí samo. Závislost se projevuje tolerancí, tedy že Vaše tělo už na ně nereaguje a Vy cítíte potřebu zvyšovat dávky. Např. u té tělesné produkce hormonů: Ty se tvoří v mozku, ale i v nadledvinkách, a ty si můžete odrovnat přespřílišnou produkcí těchto látek: Můj kamarád na to umřel, úplně se mu vysušily a scvrkly ty nadledvinky, jak pořád jely naplno. Pak už mu nevyráběly ani ty základní látky potřebné k životu: Pořád byl unavený, neschopný pohybu, jen ležel a díval se do stropu... Celý zežloutl, pak zhubl, a odešel... Bacha na to! Jeho dohnaly požadavky zaměstnavatele, on dělal nějakého manažera, 24 hodin na telefonu, pořád na příjmu... Strašně velká výplata (ta je mu teď platná)... Prostě tvrdý kapitalismus, co Vám mám říkat...

   Zamysleme se, co honí nás? Nějaký vnitřní motor? I ten má nějaký omezený dojezd, omezenou životnost... Tento motor se v historii vždy zapínal krátkodobě: Bouchla sopka, zvířata a lidi utekli. Potkali jste nějakou hrozbu, běželi před ní do bezpečí, atp. Ale že byste byli každý den v nějakém šíleném běhu, to ne. To je náš nějaký civilizační výdobytek. Takže ať je ten náš vnitřní motor připravený v případě potřeby „zabrat“ a ne, že si ho dennodenním štvaním spálíme, a až ho budeme v kritické chvíli potřebovat, tak ani neškrtne.

   Pokud stimulanty potřebujete k řízení, prevencí je: Neřídit každý den.

   Řidiči z povolání mají předepsané pauzy a ze zákona po určitých odježděných dnech předepsané volno (nemusí se krýt s klasickými víkendy). Také během roku jsou dovolené, které by měli trávit jinak, než zase za volantem, ale to už je na nich...

   Nejhůře jsou na tom soukromníci, kteří nedodržují státem regulovaná pravidla zaměstnavatele (protože žádného nemají): Ti jsou schopni vše hnát do extrému.

   My, karavaňáci, tam je to jasné: Nevlastníme karavan, abychom se každý den někde honili: Přejeďte na nějaké místo, a tam si to užijte, pobuďte tu pár dní...