Spaní v obytném voze

   Všichni známe přísloví: „Jak si kdo ustele, tak si také lehne“. Tak jak si ustlat v obytném voze? Jdeme na to:

   Zásadní rozdíly oproti spaní v domě, bytě nebo na chatě, jsou dva: 1. Auto se Vám nemusí podařit zaparkovat v ideální rovině, ve které jsou ty budovy. 2. Skutečnost, že v autě jste oproti budovám více zranitelní: V budovách jste chráněni před povětrnostními vlivy, před zvěří, před různými lidmi. V autě jste více "odkrytí" či „obnažení“, nebo jak to říci. Zkrátka jste více „na ráně“. Pokud spíte v nějakém domě, tak to není nikomu divné, ale v autě, pokud nejste v kempu, kde se s tím počítá, tak hodně lidí to nechápe a dělá problémy, ať už naschvál, nebo nevědomky.

   Té druhé problematice se budeme věnovat zvlášť, ve článku o parkování. Tady probereme tu rovinu a některé problémy, kterým můžete čelit při spaní v autě.

   Takže v budovách je (většinou 8-) rovná podlaha, tedy i postel na které ležíte, bude rovně. V autě bude záležet, jak se Vám podaří zaparkovat. Pokud jedete do kempu, tady většinou je upravený terén, místa na stání automobilů a stavbu stanů jsou ve vodováze. Většinou. Také jsem zažil kempy, kde to měl provozovatel na háku a bylo to tu takové všelijaké, ale o kempech bude zvlášť článek...

   Pokud jste mimo kemp, nemáte záruku rovného povrchu. Ale jste mobilní, takže můžete jet hledat jiné místo, když to, které jste si našli, Vám nevyhovuje...

   To ale nepůjde pokaždé: Někdy prostě chcete být na tom místě, že je tu hezky, nebo se tu máte s někým setkat, či prostě musíte, že už jste unavení, dál to zkrátka nejde... Nebo vše, co jste cestou viděli, už bylo plně obsazené a konečně vidíte volné místo a dál to nebudete riskovat...

   Takže na nerovném povrchu si potřebujete vypodložit vůz. Základní metoda je, že si s sebou vozíte klíny a kapesní vodováhu (mají ji prodejny kempingového vybavení). Teď už je i vodováha jako aplikace v telefonu... Nějak si odhadnete nebo naměříte terén, najedete na klíny, zase si to přeměříte a tak nějak plus mínus si vyrovnáte vůz. Já musel ty klíny použít i v nějakých kempech, kde neměli upravený terén.

   Další možností je, že si můžete nápravu vozu dovybavit vzduchovými měchy: Ty buď přifouknete nebo ufouknete, a také si jakžtakž vyrovnáte auto a postel, zase si to zkontrolujete tou vodováhou. Tyto měchy se hodí i na jízdu, že přizvednete plně naložené auto a odlehčíte je tak od nápravy...

   Pak jsou takové stojky, které skladujete v garáži, a auto si jimi nadzvednete pomocí takové kliky. Ale musíte si vozit i vypodložení pod ty stojky, aby se Vám nezarývaly do hlíny. Takže je to dost věcí, které zabírají místo v garáži.

   Pak jsou stojky nepřenosné, že je máte zabudované zespod vozu někde u nápravy... Jsou hydraulické a nemusíte je složitě obsluhovat: Jak zaparkujete, zmáčknete nějaké tlačítko v palubce a ony se automaticky vysunou a uvedou vozidlo do rovnováhy, už to nemusíte přeměřovat tou vodováhou. Toto Vám také šetří pneumatiky, že když parkujete, tak nestojíte na kolech, ale právě na těch stojkách. Nevýhodou je, že jsou drahé a hlavně dost těžké, takže Vám to snižuje doložnost vozu, pokud musíte dodržet určitou váhu.

   Já nemám nic z těch serepetiček, jen ty dva plastové klíny, které skoro nic neváží a nezaberou moc místa v garáži: Dříve jsem při parkování hledal vhodnou polohu, tak jsem se točil na place a pořád si to měřil vodováhou, až jsem pro pozorovatele vypadal tak, že neumím parkovat, oni samozřejmě nechápali, co tam řeším. Dnes na to kašlu: Díky tomu, že mám postel čtvercovou, dva krát dva metry, tak si prostě přendám polštář na jinou stranu a je to. Pokud jedeme třeba tři kamarádi a tu manželskou postel rozdělím na dvě menší a třetí kamarád si lehne na příčnou, kterou mám v jiné části vozu, tak už je to horší, tady to musím dobře naměřit, aby to vyhovovalo všem.

   Takže jste si našli vhodný plac, který vypadá dobře, ale ještě nepospíchejte s tím vyrovnáváním vozu: Nejprve si obejděte blízké okolí a prověřte, jestli tady není nějaká překážka, kvůli které byste to pak zase všechno skládali. Teprve, až se ubezpečíte, že tu můžete zůstat, obstarejte si ty věci kolem vozu a udělejte si pohodlí.

   První, co já dělám, je, že si trochu obejdu bezprostřední okolí: Zkontroluji, zda jsem nepřehlédl nějakou dopravní značku, jako zákaz vjezdu nebo zákaz nočního parkování, či označení soukromého pozemku nebo nějakého státem chráněného přírodního celku. Ať Vás pak nebudí a nevyhání nějaký lesák, soukromý majitel nebo strážce chráněné přírodní oblasti či národního parku.

   Dále zrakem přejedu poházené odpadky, podle kterých vydedukuji, jestli se sem v noci nesjíždějí nějací podezřelí lidé: Např. jsem natrefil místo, kde si lidé vyměňovali drogy: Celou noc tu kvílely pneumatiky a hvízdaly brzdy, pořád nějaká světla, troubení, výkřiky... Nebo jsou lokality, kam se nechávají svými zákazníky zavézt prostitutky. Tady je také „živo“ No, a některá místa přitahují řidiče, aby si tady odskočili vykonat své tělesné potřeby, tak ať nečucháte v noci nějaké pachy.

   Pak je třeba se podívat, jestli nestojíte vedle mraveniště, včelího úlu atp. Mně jednou vlezli do auta mravenci, pak jsem je musel luxovat, vysypávat do trávy a přejíždět, ať se mi sem nevrátí. Celé jsem to musel zopakovat třikrát, než jsem se jich zbavil a ujel jsem kvůli tomu dalších několik neplánovaných kilometrů...

   Ověřte, jestli se tu nenaklání nějaký podvrácený nebo naprasklý strom, ať Vám nespadne na střechu. Také některé stromy v květu produkují takový lepkavý pyl, tak ať nemáte ráno celé ulepené auto a nemusíte hned na myčku.

   Pokud se chystáte přenocovat v civilizaci, zase: Zkontrolujte dopravní značky a jestli někomu nepřekážíte ve výjezdu, a to vše. Také, pokud stojíte u plotu rodinného domu, u ohrady nějakého objektu, tak jestli tu nejsou hlídací psi, kteří tady budou v noci zuřivě štěkat a rušit Vás a ještě naštvete majitele, že se také nevyspí.

   Tady je dobré postavit to pod lampu veřejného osvětlení, kde jsou zpravidla umístěné i kamery. Ať někoho něco nenapadne, nebo ať jste v noci dobře vidět, kdyby projíždělo kolem nějaké vozidlo s ospalým, či společensky unaveným řidičem.

   Vždycky také myslete na to, pokud ráno chcete pokračovat v cestě, jestli z toho místa bez problémů vyjedete? Také si přeměřte plac: Jak jsou tu namalované pruhy apod. Ráno sem mohou najet auta a zaskládat Vás: V lese nějací houbaři, ve městě lidé, co tu ráno nechají auto na celý den a jdou do práce. Jsou zkrátka místa, která jsou večer prázdná, ale ráno to tu bude vypadat jinak.

   Tak konečně jste zaparkovali a chystáte se ke spánku:

   Ať už v přírodě nebo ve městě, co já dělám předtím, než se uložím ke spánku: Rozsvítím v autě, zapnu nějakou hudbu, chodím chvíli kolem auta, práskám dveřmi atd. Prostě dávám najevo, že jsem tady, že auto není prázdné: Pokud si Vás vytipoval nějaký zloděj, on se neodváží nic podniknout, pokud je někdo v autě. Jestli Vás odněkud pozoruje, dá si zajít chuť.

   Když už máte zhasnuto a vypnuté rádio, televizi nebo notebook, takový zloděj si to ověří, jestli jste uvnitř, tím, že zaklepe nebo zabouchá na auto. Pokud Vás tedy vyruší nějaká rána (ta se někdy ozve, jak vychládá auto a hýbou se plechy, musíte se ten zvuk naučit rozeznat), tak rozsviťte, projděte se, nebo já třeba něco zavolám, jako: „Nemáme“ nebo tak 8-) Pokud si myslíte, že třeba spadla šiška na střechu a to vyvolalo ten zvuk a nezareagujete, zloděj si myslí, že auto je prázdné a začne se pokoušet dostat do vozu. Také si můžete dát za sklo cedulku s nápisem: „Jsem uvnitř, nic nezkoušej!“ 

   Tohle byla jen základní rada, ale zloději mají připraveno více fint, tak o tom udělám opět samostatné komplexnější čtení, teď zůstaneme věnovat se tomu spaní:

   Takže jste se konečně uložili ke spánku. V lepším případě sebou praštíte do postele a nevíte o světě, ale může nastat situace, kdy se marně převalujete a nedaří se Vám „zabrat“. V hlavě si přehrajete, kolik jste za ten den vypili káv a zhrozíte se toho čísla. Co teď?

   Tady je pár tipů:

  Spánek si musíte dopředu naplánovat: Po dlouhém, náročném dni se potřebujete nějak zklidnit, okamžitě Vám nepůjde usnout, budete potřebovat nějaký "přechodový rituál". Proto je vhodné jít si lehnout ještě dříve, než chcete doopravdy spát, aby Vaše tělo mělo čas na zklidnění.

   K usnutí (ale ne spánku jako takovému) pomáhá teplo, všimněte si, že i když řídíte a máte moc teplo v kabině, tak Vám klimbá hlava. Nebo v zimě, když přijdete zvenku do místnosti, také se Vám zavírají víčka. Auto si tedy večer vyhřejte, ale zároveň i vyvětrejte na noc. Můžete na chvíli „ohulit“ topení, ale pak ho ztlumte, v noci by Vás přílišné teplo naopak budilo.

   Můžete si dát večer teplou sprchu nebo alespoň umýt nohy. Já jdu třeba večer do sauny, po ní jsem malátný a připravený jít spát. Nebo si zaplavu, po půl hodině v bazénu jsem také jako omámený...

   Dále někomu pomůže najíst se. Pak různé nápoje: Někdo si dá pivo nebo víno, ale někomu to naopak brání usnout, nebo sice usne, ale spánek je nekvalitní, tak má raději třeba bylinkový čaj. Ale může Vás to probudit v noci, že potřebujete na záchod. To dělám já, když potřebuji brzy ráno vstávat, že se hodně napiju: Je to spolehlivější, než budík 8-)

   Tma: Ta podporuje spánek, proto pozor na umělá světla, hlavně z mobilu a notebooku. Já si jak zatemním okna, tak si vozím i klapky na oči, to je taková páska na gumičce, rozdávají to v letadle pasažérům, aby si mohli zdřímnout, ale já, když jsem to sháněl, tak se zrovna kvůli koroně nelétalo, nakonec jsem to sehnal v sex shopu 8-) Ale používám je spíše přes den, když si chci na chvíli lehnout.

   Někdo si pustí uklidňující hudbu, nějakou načtenou knihu, či jinou nahrávku, nějaké povídání... Při poslechu můžete mít zavřené oči.

   Někdo potřebuje naopak úplné ticho, můj kamarád si na cesty bere špunty do uší. Já dávám přednost uklidňujícím zvukům, které mě uspávají, jako vítr ve větvích, šum řeky apod. Když se mi povede zaparkovat u nějakého vodopádu, nebo u jezera či moře, kde šplouchají vlny, to je paráda!

   Telefon: Pokud se do něj nedíváte na nějaké zprávy (umělé světlo jde přes oči do mozku, kde spouští produkci bdícího hormonu), ale telefonujete si, tak z telefonu vyzařují nějaké vlny a mě třeba uspávají: Večer zavolám manželce a dětem, a za minutu už zívám... Ale na spaní ten telefon dejte co nejdál od hlavy, někdo ho balí do alobalu: Nejen, že z něj jde nějaké záření, ale budou Vám pípat esemesky nebo nějaká upozornění a budilo by Vás to.

   Já dost usínám u knížky: Přestože si rozsvítím lampičku, tak pár stránek a jsem tuhej.

   Pyžamo: Podle výzkumů, když se na noc převléknete do něčeho, v čem pouze spíte, tak to také pomáhá usnout.

   Dále pomáhají usnout některé vůně. Pamatujete na kreslený vtip o Pivrncovi, jak se v posteli rozčiluje: "Kde je můj chmelový polštářek?!" 8-) Ten se skutečně prodává a pomáhá lidem usínat. Také levandulový a ještě i jiné... Můžete si i sami něco dát do polštáře, třeba mýdlo, nebo vonné kuličky, či takové granule... Vše to koupíte v drogerii. Vložte to do polštáře přes den, na noc to můžete vyndat, aby Vás to netlačilo do hlavy. Já dávám různé takové prostředky i do přihrádek s oblečením...

   Vůbec nejlepší vůně je v borovicovém lese: Tady, když si zaparkujete a pootevřete okénko někde v autě, aby Vám proudila ta vůně k posteli, to je prostě bomba!

   Jednou jsem parkoval v noci v Pelhřimově u pivovaru, kde zrovna dělali nějakou várku, ta vůně se nesla celým městem! Skvělé je to v Žatci, centru chmelové oblasti: Tady se po sklizni suší chmel a z komínů těch sušiček se line vůně po městě. Jednou jsem stál v Kutné Hoře na kopci a tady se zase vinula vůně tabáku z továrny...

   Skvělé vůně jsou i venku po dešti, zejména po bouřce, nebo když napadá čerstvý sníh...  To se to spí!

   Další zajímavost je, že vědecké výzkumy ukázaly, že člověk není stavěný na to spát osm hodin v kuse, ale spíše dvakrát čtyři hodiny během dvacetičtyřhodinového dne. To by vysvětlovalo, proč se nám nedaří prospat celou noc: Někdo špatně usíná, někdo se budí v noci a někdo se probouzí ráno dříve, než by si přál... Zároveň, proč se nám chce spát po obědě: To noční probouzení není nespavost, ale že se snažíme o něco, co není vlastní lidskému tělu. Já si to určitě dělím: Něco naspím v noci a něco odpoledne...

   Proč si přes den, když to na nás jde, strkat sirky mezi víčka, ať se nám nezavírají, přemáhat se a kafovat se, a potom v noci se zase převalovat na posteli a snažit se usnout? Tak se holt prospím přes den, a v noci můžu kousek popojet, nebo si něco dělat v počítači, teď je na to klid... To jsem dělal hlavně v zemích jižní Evropy, kde bylo v létě tak horko, že se vyplatilo odpoledne lehnout si a spát. Noci zase byly příjemné, dobře se jelo, nebo všude byl noční život, protože místní to tak také dělali...

   Nejtypičtější příklad jsou Arabové: Ti ráno vstanou, otevřou obchody, chvilku město ožije, před polednem všechno zavřou a mají siestu do pozdního odpoledne. Navečer zase města ožívají, v noci fungují obchody, kavárny... K ránu si zase na nějakou chvíli lehnou, aby za chvíli zase otevřeli... Takže vlastně dělají po staletí to, na co v Evropě teprve přišli vědci nedávno, že se má spát dvakrát čtyři hodiny, a ne osm hodin v kuse.

   Ale zažil jsem to třeba v Řecku: Lidé tak kolem sedmi večer vstali, něco si udělali doma, v deset šli do města, tady všechno fungovalo, dospělí seděli v kavárnách, děti si hrály na hřištích... Tak ve dvě ve tři v noci děti usnuly na židli, rodiče si je hodily na ramena a odnesly je domů do postele.

   V Srbsku a v Bosně jsem v noci viděl otevřená kadeřnictví, lékařské a zubní ordinace, pekárny, restaurace... Ve městech bylo daleko více lidí, než přes den odpoledne.

   Dále, co berte v potaz ohledně spánku: Pro nás karavanisty je také důležité, kde parkujeme: V kempu bude rachot, různé zvuky: Sem se nejezdí spát, ale pařit. Můžeme někde z cesty odbočit a zajet k lesu nebo podobně, já parkuji rád u kolejí, uklidňuje mě, jak jezdí vlaky, ale to je tím, že jsem v dětství bydlel u kolejí, tak jsem si na to zvykl. Hřbitovy: Tady nejen, že večer najdete téměř se stoprocentní jistotou místo na stání, ale je tu fakt klid. Třeba mojí ženě to ale vadí, necítí se tu.

   Mně nevadí ani spát u dálnice, jak jezdí kamióny a vytváří vzdušný vír, tak se karavan příjemně houpe... 

   Kvalitu spánku ovlivňuje i jeho délka: Stejně jako se říká „s jídlem roste chuť“, tak to platí i pro spánek: Čím více spíte, tím více jste unavení a chce se Vám spát. Být přespaný se Vám nemusí vyplatit stejně tak, jako být málo vyspaný. 

   Kolik spánku potřebujete? Každému funguje organismus jinak, sami si zjistěte, co potřebujete Vy. Bude záležet i na Vašem věku, jestli jste zdraví nebo nemocní, na spánkovém dluhu, který zrovna potřebujete dohnat, a na ročním období, že třeba v zimě je kratší den a budete potřebovat více spánku.

   Určitě to, co Vám fungovalo před rokem, nemusí se Vám osvědčit letos, v našem organismu dochází ke změnám. To platí jak u spánku, tak u jídla, u pití, u pohybu, u toho, kolik jste schopní na jeden zátah ujet kilometrů... Buďte v souladu se sebou samými.

   Co umělé prostředky? Prášky na spaní nejsou ve skutečnosti na spaní, ale na usnutí. Možná se snažíte usnout ve špatný čas? Nevím nevím, jaký je po těchto práškách spánek, jestli Vás občerství?! Jestli se po něm mozek přepne do toho správného módu? Dá se pořídit i izolovaný melatonin, což není prášek v klasickém slova smyslu, ale hormon, který si náš mozek sám produkuje a někdo má možná právě problém s jeho produkcí. To je přírodnější řešení.

   Dále: Nejde jen o to, dobře usnout a vyspat se, ale i o to, jaký bude budíček: Jestli jste měli v plánu pořádně se vyspat, a ráno Vás něco vyruší, můžete být rozmrzelí... Naopak, pokud potřebujete vstát brzy, okolní ruchy v tom pomáhají... Já si ráno okamžitě otevřu okno u postele a nasávám čerstvý vzduch, který se v noci v autě vydýchal.

   Takže si vše dobře naplánujte nejen s ohledem na večerní usínání, ale i podle toho, jak si představujete, že má vypadat zítřejší ráno. To totiž ovlivní celý Váš další den. A o to jde: Ne abychom spali, to se ještě dost naspíme v hrobě, ale abychom byli čerství, odpočinutí a připraveni na nové zážitky, abychom mohli žít život naplno.

   Nejde jen o to, sbírat zážitky, ale hlavně o to, naplnit svůj životní cíl, své poslání. Jestli jste je ještě neobjevili, tak na tom zapracujte: Ať nežijete naprázdno, jen pro ty zážitky a nějaké vzruchy. Ať se Vám cesta nestane prostředkem, jak utéct sami před sebou, ale ať je naopak způsobem, jak nalézt sám sebe 8-)