Přátelé...

   Tak co hodně lidí drží doma, že se zdráhají vydat na cesty, to je, že mají kolem sebe nějaké přátele či partu, se kterou nechtějí přerušit styky.

   Podívejte: Ono už to není to, co bylo. V jedné známé písni se zpívá: „Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo...“ To platí i v tomto případě.

   Už to skutečně není, jak to bývalo: Za socialismu bylo běžné, že si lidé z paneláku vynesli ven židličky, poseděli tady společně, dali si kafe nebo lahváče, znali se, popovídali si... Také vzpomínám, jak z řady rodinných domků se lidé sešli na takové loučce, udělali si oheň, děti jsme si tu hrály, jeden pán hrál na tahací harmoniku...

   Po revoluci se společnost přeorientovala z kolektivismu na individualismus, ale pak přišly další věci: Zrušily se ty tradiční podniky, lidé se začali stěhovat za prací... Začaly se prodávat a kupovat byty a domy, že se vlastně postupně vyměnili nejen sousedé, ale kolikrát i obyvatelstvo ve městech. Ti noví lidé už se neznali...

   Já když jedu do svého rodného města, tak potkávám tolik neznámých lidí, ptám se bratra, který tu zůstal, kdo to je? Prý to byli dlužníci na nájmu v Praze, nějaká společnost od nich vykoupila byty, zaplatila jim dluhy a koupila levnější byty v jiném regionu. Přestěhovali je, a pak kšeftovali s těmi nemovitostmi, které takto získali...

   A naopak: Když jsme měli slezinu ze školy, sešlo se nás strašné málo, ptal jsem se, proč nepřišli ostatní? Prý někdo jel za prací do Prahy, někdo do Německa, další do Irska...

   Taková ta tradiční sousedství, to už neexistuje.

   Dříve jsme se v mládí scházeli v hospodách, pár jsem jich po létech obešel, trochu zavzpomínat, všechny už byly zavřené... Kdybych někoho hledal, už bych ho těžko našel. A žádná škoda:

   Ještě jednu hospodu jsem stačil navštívit, než jí zavřeli, seděli tu ti známí z mládí, přisedl jsem si, ale za chvíli mi bylo jasné, že ti se baví pořád o těch stejných věcech... Jako bych tu nebyl několik let, ale pouhé dva dny... Došlo mi tady, že mi nic neuniklo 8-) O nic jsem nepřišel, že jsem sem nechodil.

   Dnes je to ještě horší kvůli těm sociálním sítím: Nejen, že lidé sedí doma na internetu a baví se spolu „virtuálně“ a nesejdou se, ale ty sociální sítě rozdělují lidi: Jedněm do hlavy nasolí Ukrajinu, druhým Rusko, ti se pak spolu pohádají, a už se spolu nebaví...

   A to je pořád něco: Pro očkování, proti očkování, pro tohleto a pro támhleto, proti tomuto a proti tomuhlenctomu...

   Dříve jsme se v té hospodě bavili o něčem, nemuseli jsme se shodnout, pohádali se, ale druhý den, jakoby se nic nestalo. Dnes, to je úplně něco jiného, lidi jdou proti sobě jako saně.

   Takže s kým jste si rozuměli, ten je v zahraničí na práci, a kdo se neodstěhoval, tak Vás nezdraví, že jste šli někde bez roušky a nepověsili jste si na balkón žlutomodrý prapor...

   Všechno se rozbilo. Není to náhoda, je to sociální inženýrství. A bude hůř: Všechno se pořád vyhrocuje.

   My jsme také s manželkou byli pracovně asi dva roky v zahraničí: Doma měla asi sto kamarádek, po návratu zjistila, že jí zůstaly dvě...

   Takže vidíte, všechno jde do kopru a kvůli lidem fakt nemusíte zůstat na místě, jako pes uvázaný u řetězu...  Klidně můžete jet.

   Ba naopak: Když vyjedete, dostanete se mezi nové lidi, seznámíte se a najdete ty přátele.