Lékařská péče na cestách

   Začneme anekdotou: Dva důchodci zajdou na pivo a povídají si. Ten jeden vypráví druhému: „Tak jsme se si se starou řekli, že si po delší době zahrajeme na doktora!“ „Jak to dopadlo?“ Ptá se zvědavě druhý. „No: Manželka byla doktor, já pacient. Nejprve jsem čekal na židli za dveřmi dvě hodiny, a když mě zavolala dovnitř, napsala mi termín za půl roku. Nakonec jsem musel zajít někam privátně za peníze“. 

   Ano, je to tak: Lékaři nejsou, nemají čas, jsou u nich dlouhé čekací lhůty... Hodně lidí jde k soukromému lékaři za přímou platbu.

   Takže pokud Vy máte svého lékaře, který na Vás má čas, já Vám gratuluji, ale je to čím dál řidší jev. Naopak stoupá počet lidí, kteří se diagnostikují a i léčí sami podle internetu. Nedávno jsem četl, že v Británii se takto samo léčí už 60% obyvatel.

   Takže dříve, za socialismu,  to bylo jasné: Lékařské ordinace byly tzv. „spádové“, tedy Vy jste pod nějakou spadali podle bydliště. A tam Vás museli vzít.

   Po revoluci si pamatuji, že jak se to zrušilo, ten systém spádových ordinací, tehdy se říkalo, že je svoboda a lidé se mohou svobodně rozhodnout, jakého si vyberou lékaře. To ještě bylo dost těch doktorů. Dnes si také můžete vybrat, ale jestli máte z čeho?!

   Nedávno jsem četl, že v Česku je porušován zákon, který říká, že lidé musí mít lékaře v dostupnosti maximálně asi 30 kilometrů, ale kolik z nich jezdí 80 nebo 100 kilometrů za doktorem...

   Když jsme byli s manželkou v Sasku, všude jsme viděli cedulky k doktorům s českými příjmeními. To je asi důvod, proč u nás nejsou lékaři: Jezdí pracovat za hranice za větší platy. Také mi kamarád řekl, že jeho synovec studoval medicínu a v posledním ročníku jim tam do školy přišla nějaká náborová skupina ze Švýcarska a nabízeli jim rovnou smlouvy tam. No tak jestli se děje tohle, tak se nemáme čemu divit.

   Co se stalo mně: Nebyl jsem u svého doktora asi dva roky, a když jsem k němu zašel, ten mi řekl, že mě vyřadil z evidence, dal mi do ruky zdravotní kartu a poslal mě, ať si najdu jiného lékaře. Sám si za to můžu: Že jsem byl dva roky v kuse zdravý!

   V tom jsem samozřejmě neuspěl, žádného doktora jsem nenašel, ale pak jsem byl zaměstnán, tak jsem chodil k podnikovému.

   Když jsem skončil v té práci, přišel jsem o doktora úplně. V tu dobu jsem hodně jezdil po republice (o lékařské péči v zahraničí ještě bude řeč), tak když jsem něco řešil, zašel jsem večer do nemocnice na pohotovost, tam jsem řekl, že projíždím, že se nedostanu ke svému lékaři, vyplázl jsem devadesát korun poplatek a bylo. Ale také mě vyhodili, že mi řekli, jestli mi něco je, že mám jít do lékárny a něco si koupit.

   Příště jsem tedy šel do lékárny a popisoval, co mi je, ať mi něco prodají. Tady mi řekli, že mám jít k doktorovi. Takže doktor mě poslal do lékárny a lékárna k doktorovi, házeli si mě jako pingpongový míček... 

   Když se nám měla narodit dcera, tak jsem pronajal v jednom městě na chvíli byt, aby měla manželka kde být s miminkem. Tady nám chodily do schránky místní noviny. V každém čísle se řešilo, že tu místní nemají doktora, že nějakého sehnali na měsíc, ten pak odešel, chvilku tu byl jiný, pak zase nikdo, pak další na dva týdny... Jednou jsem tam zašel na odběry a přesvědčovali mě, ať přijdu, až tam bude stálý doktor. Ten tam není asi doteď...

   Teď  Vám řeknu své zážitky z porodnice: 

   Když se měla narodit dcera, tak jsme se zaevidovali v porodnici, měli jsme termín, věděli tu o nás... Když nastala ta chvíle, vezl jsem tam manželku, a ta se mě ptala, jestli chci být u porodu? Pořád jsem váhal a neuměl jsem se rozhodnout. V čekárně na mne začala řvát zdravotní sestra: „Co tady čumíte?! Není personál, oblékněte si bílý plášť a budete pomáhat při porodu!“ No, tak to rozhodla za mne. Lékařka řekla manželce, že jí to hrozně dlouho trvá, že na sál čeká hodně dalších rodiček, a že tedy to uspíší: Vzala takovou pumpičku, nasála to miminku na hlavu a vytrhla ho ženě z bříška. Celou jí roztrhala (manželku), a pak jí hodinu zašívala. Dcerce ten proces zpřetrhal nějaké nervy v krku, které jsou spojené se sacím reflexem, takže ta se nikdy nekojila, navíc ten podtlak toho vysavače na hlavě jí způsobil nějaký otok mozku a začala mít problémy...

   Dorazila jí pediatrička, která jí šlehla nějaké očkování, u kterého je kontraindikace právě to, když se rodí dítě tímto způsobem, když není kojeno a když mělo novorozeneckou žloutenku (tu také měla, to je celkem běžné). Všechny tyto údaje byly v její zdravotní kartě uvedeny na prvním místě, ale ta doktorka to vůbec nečetla a rovnou jí píchla ten sajrajt. Dcerka má trvalé následky a teprve později jsem si to vše vyčetl, do té doby jsem věřil „bílým plášťům“. Už ne. Proč nečetla ty údaje ve zdravotní kartě? Zase: Málo lékařů, hodně pacientů, nemá na to čas, jen dělá automatické pohyby, ať to má rychle z krku.

   Když se měl narodit syn, nejprve manželce gynekolog nabídl potrat, abych já se o tom nedozvěděl. Takže doktor, co má chránit život, nabízel smrt. No, tím by se to asi vyrovnalo, ten nedostatek lékařů: Těch je málo a když vyzabíjí lidi, tak jich také bude málo a nastane rovnováha?!

   Po negativní zkušenosti s tou první porodnicí jsme se zaevidovali v jiné: Měli jsme termín, papíry v pořádku, všechno... Když jsme sem přišli a zazvonili u vstupu na oddělení, tak nás vpustili a na chodbě řekli manželce, ať se posadí na lavičku. Ta řekla, že ale už začíná rodit?! Odpověď: „No vždyť ano, uděláme to tady na lavičce, sály jsou plné...“

   Co to je?! Tak není personál a není kapacita porodnic. Proč: Za socialismu bylo vystavěno hodně porodnic, ale v 90. letech byly zavírány, pamatuji si to z tehdejších televizních zpráv, tehdy jsem však byl mladý a nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, měl jsem jiné starosti. Teď jsem si však vzpomněl na ty reportáže.

   Takže je málo porodnic a ženské se ze širokého okolí sjíždí do jedné, proto tu nemají místo a dostatek personálu.

   Tehdy ty zážitky z porodnic, to bylo první, co nalomilo mojí víru v kapitalismus, a když jsem později byl s dcerou na týden v nemocnici, tak tady zemřely poslední zbytky této víry: Nedali nám tu ani příbory, ani toaletní papír, musel jsem si pro všechno dojít do auta, včetně ručníků. Přinesl jsem si také hrneček a lžičku: S pánem, co jsme byli spolu na pokoji, který tu byl se synem, jsme si udělali kafe. Pak jsem šel do kuchyňky umýt hrnky a nebylo tu nic, jen jedna utěrka, na které bylo razítko OÚNZ, kdo si pamatujete, co to bylo: Okresní ústav národního zdraví. Ta utěrka tu visela více jak třicet let: To, co tu komunisté dali, to tu zůstalo, jinak nic. Stejně tak nátěry na zábradlích, dlaždičky, lavičky, lampy v parčíku apod. Vše bylo ještě z doby socialismu. Také knihy v poličkách, hračky pro děti: Vše to vypadalo tak, jak si to pamatuji z dětství, ti noví provozovatelé nic moc tady neopravili, nevyměnili a nedokoupili. To nebylo v nějakém zapadlém pohraničním městečku, ale v Praze.

   Kamarádka jela do Motola s dcerou, a tam jí řekli, jestli chce být s dítětem na pokoji, ať si přinese spacák a lehne si na zem.

   Co ještě ty nemocnice? Jednou se mi nějak zamotala hlava, asi ze slunce, tak jsem sem šel... Na vrátnici mi chlápek řekl, že neví, kam mě poslat. Pak něco vymyslel, a poslal mě na jedno oddělení, kde se mě doktorka zeptala, jak jsem se sem dostal. Když jsem odpověděl, že pěšky, tak řekla, že mi nic není. Dokud prý mě nepřiveze sanitka, tak jsem zdravý. Za mnou byl další člověk, který měl ten stejný problém, asi byla nějaká erupce na Slunci?!

   Tak vidíte, jako živnostník si platím vysoké zdravotní pojištění, ale na lékařskou péči nedosáhnu, když mi něco je, tak dokud mě neveze sanitka, všude mě odmítají 8-(

   Můj strýc zemřel po jejich péči: Byl po operaci a dostal otravu krve, řekli mu, že mají plno, že ho nevezmou, tak doma zemřel. Můj kamarád je právník a vyprávěl mi, že zastupoval nějakého pána, kterému udělali špatně operaci, on si požádal o reoperaci a oni mu dali termín za půl roku, do té doby ale mohl zemřít na ty věci, které v něm rozrýpali a nechtěli to opravit... No a už jsme viděli různé ty reportáže, jako např. jak chlápkovi na rentgenu zjistili, že má v sobě zašité nůžky, které si tam zapomněli operatéři...

   Potom už se manželka rozhodla, že se mnou nebude jezdit v karavanu, a že se usadí v tom městě, odkud pochází, a kde má rodinu. Tady jsem jí a dětem zařídil byt a vydal jsem se hledat lékaře, kde se zaevidujeme. Osobně jsem prošel celé město a ve všech ordinacích jsem se zeptal, jestli přijímají. Nikde nás nevzali. Přišel jsem domů a otevřel web zdravotní pojišťovny, kterou financuji, a která mi slibovala, že mi najde lékaře. Zadal jsem do nějakého jejich systému adresu a vyjely mi nabídky: Četl jsem tu ty všechny ordinace, které jsem právě před chvílí obešel, a kde mě odmítli. To jsem si nemusel otevírat tu jejich aplikaci, stačilo si otevřít mapu města...

   Manželce jsem řekl, že začnu hledat lékaře v sousedních městech, ať si vybere, kam by se jí lépe jezdilo, tam že začnu pátrat.

   Nakonec nás vzala její spolužačka, jen ze známosti. Ale v době korony zase doktoři nechtěli, ať jim tam chodí lidi do ordinací a nesedí v čekárně, kvůli nákaze, tak začali posílat recepty na dálku po telefonu. To se ujalo a funguje to dodnes: Kolikrát tam ani dnes nejdu, že tam zavolám, řeknu co mi je a ona mi pošle e-recept, který si vyzvednu v lékárně...

   Se zubaři je to ještě horší: Moje zubařka šla do důchodu a neřekla mi to předem, ať si najdu náhradu, pak jsem měl jednoho, ten mi za čas oznámil, že toho má moc, ať jdu jinam.

   Už nikdy jsem nenašel zubaře. Manželka sehnala zase jen ze známosti, syna paní, se kterou dříve pracovala v zaměstnání... On ji vzal a rovnou jí řekl, že jí bere jen na přímluvu matky, ale ať k němu nevodí manžela (tedy mne). Jak přijela ta vlna Ukrajinců, tak si dal na fejsbůk, že zdarma ošetří Ukrajince. Tak na ně má čas a na mne jako plátce pojistného ne...

   Takže jsem musel začít chodit na soukromou kliniku, kde se na pojišťovnu nehraje, kartičku pojišťovny ani nechtějí vidět: Vše se platí pěkně „na dřevo“. Zase: Jako živnostník si platím drahé zdravotní pojištění, a pak mi ta pojišťovna, kterou sponzoruji, nezajistí zubaře, musím si to zařídit sám.

   A bude hůř: Poslouchám nějaké debaty politiků, a ti straší, jak se ten model zubařů uplatní i na praktické lékaře a i u nich si to lidé budou nuceni platit. Chtějí postupně privatizovat lékařskou péči, nemocnice a to vše.

   Zkrátka: Čím dále od socialismu, tím hůře... A nemyslete si, že na Západě je to lepší: Mám kamaráda Němce (západního), který mi vyprávěl své zážitky z pobytu v německé nemocnici. Jedním slovem: Horor. Péči tam dostal minimální, pořád ho tam natahovali, odkládali nějaká vyšetření, aby si ho tam podrželi co nejdéle, a pak mu poslali mastný účet.

   A tady už se dostáváme k našemu životu v karavanu: Někteří lidé o takovém životě sní, ale mají obavu, že když přestanou bydlet na konkrétním místě, nebudou tady moct chodit k lékaři, a když jej budou potřebovat, kam půjdou? No: I ti lidé, co bydlí stabilně, tak často nemají kam jít, tím, že nevyjedete za svým snem a budete sedět doma, tento problém neodstraníte. A jestli ještě máte svého lékaře, to za rok nemusí platit.

   Mně se např. stalo: Syn se učil jezdit na kole, a když už mu to šlo, tak na to šlápl a ujel mi. Rozběhl jsem se za ním a něco mi křuplo v koleni. Praktická lékařka mi dala doporučení na ortopedii, chtěl jsem se tam objednat, a oni mi dali termín za půl roku. Namítl jsem, že jsem si udělal úraz, že potřebuji ošetřit. Telefonistka mi odsekla, že za půl roku, a práskla telefonem. Bolelo to, tak jsem šel k soukromému doktorovi, žádná průkazka pojištěnce: Tady vysol pěkně love.

   Takže kvůli tomu fakt nemusíme sedět doma, ale můžeme jet karavanem: Buď na půl roku, jestli chcete čekat na ten Váš termín, nebo k soukromému lékaři za peníze můžete jít v jakém chcete městě...

   Nejen, že můžete cestovat, kolikrát i musíte: Dcera měla nějakou vývojovou oční vadu a na dětském očním oddělení jí dali termín za rok. Namítl jsem, že je to vývojová vada a za rok bude pozdě, už se jí oko vyvine špatně, že to musí být řešeno nyní. Nezájem... Takže co: Obvolat oční kliniky v celé republice, sednout do karavanu, připoutat dítě a jet tam, kde Vás vezmou...

   To stejné, když jí bolely zuby: Také jí dali termín za rok. Ale když jí to bolí teď? Zase: Obvolat všechno, co se dá, a jet tam, kde jí ošetří.

   Takže nakonec my karavaňáci spíše najdeme lékařskou pomoc, než ti, kteří sedí doma. To platí zejména u těch zubařů, jsou lidé, kteří si jezdí opravovat zuby do Turecka. Ale jsou i bližší země, kde to jde rychleji a levněji, než v Česku.

   Tím už jsme otevřeli téma zahraničních cest: Takže pokud se bavíme o zemích Evropské Unie, tady Vám platí průkazka Vaší, české, zdravotní pojišťovny. Pokud se Vám tady něco stane, ošetří Vás bezplatně. Pokud je nějaký doplatek, měla by Vám jej po návratu proplatit Vaše pojišťovna, jen si od toho vezměte ty papíry... Někdo nečeká, až se mu něco stane, ale rovnou jede do zahraničí, že využije nějakého ošetření tam. Např. znám lidi, kteří si na českou pojišťovnu nechávají dělat opravy zubů v Polsku, kde spíše najdou zubaře, než u nás.

   V zásadě tedy do zemí EU nepotřebujete nějaké zvláštní připojištění, ale pozor: To platí jen, pokud jste běžný turista. Jestli plánujete vysokohorskou turistiku, horolezectví, lyže nebo extrémní sporty, udělejte si připojištění, nemusíte na celou dobu pobytu, stačí na ty dny, kdy se budete věnovat těmto Vašim zálibám.

   Když jdete v zahraničí k lékaři, oni chápou, že jste cizinec na cestách, a vezmou Vás. Je to větší jistota, než jít v Česku na pohotovost, kde se rozčilují, ať si zajedete ke svému lékaři.

   Pokud trpíte nějakou chorobou, také to není složité: Už víte, co Vám je, oni Vás nemusí vyšetřovat a udělají Vám rutinní úkon, který potřebujete. Např. jsem mluvil s jedním Němcem, který neměl ledviny: Na trase si naplánoval, kdy kde bude, zamluvil si termín v nemocnici  a tady zašel na dialýzu.

   Pokud jedete mimo země EU, tady už Vám neplatí ta průkazka pojišťovny, ale musíte si prohlídku či zákrok zaplatit. Ale já třeba, vzhledem k tomu, že i v Česku si musím kolikrát zaplatit u lékaře, tak je mi to jedno, jestli platit tady nebo tam... Můžete zkusit si vzít ty papíry od toho, a zeptat se po návratu ve Vaší pojišťovně, jestli Vám to proplatí?!

   To ale platí pro běžné návštěvy u lékaře. Jiná věc je, pokud si nějak ublížíte, že si něco zlomíte nebo se dostanete do nemocnice, či pokud budete potřebovat převoz sanitkou do Česka: To už jsou drahé záležitosti, na to si předem sjednejte cestovní pojištění. V případě, že se něco stane, buď Vám to rovnou zaplatí ta pojišťovna, u které jste uzavřeli pojistku, nebo to budete muset zaplatit na místě a pak to z té pojistky vytáhnout...

   Toto cestovní pojištění se dá sjednat krátkodobě, pouze na tolik dní, kolik plánujete strávit v té zemi. Já jezdím často, tak jsem si udělal celoroční: Nemusím pak na to myslet a jedu kdykoliv, a už si to nezařizuji... Těch pojišťoven, které to nabízejí, je více, můžete si vybrat. Ale pozor, rozlišujte: Běžné turistické cestovní pojištění a takové, které zahrnuje extrémní sporty, lyžování, vysokohorskou turistiku... Když spadnete ze skály a poletí pro Vás vrtulník, tak z té běžné turistické pojistky se Vám to nehradí...

   Takže já mám s lékaři v zemích mimo EU jen dobré zkušenosti: Kamkoliv jsem přišel, řekl jsem, že jsem cizinec na cestách, a oni mě vzali buď hned, nebo ještě ten den, jen mi řekli, v kolik hodin mám přijít. Ošetření či vyšetření mě stálo od deseti do dvaceti Eur. S manželkou jsme takto prošli několik těhotenských prohlídek, vždycky jí lékař prohlédl, dal jí termín, kdy má jít na další kontrolu, my jsme jeli, kam jsme chtěli a až přišel ten den, tak jsme v úplně cizím městě zašli na gynekologii a nikde nás neodmítli, ani nenechali čekat do druhého dne. Dokonce nám tu nahráli miminko na video, to neměla žádná kamarádka manželky: Protože chodily na gynekologii v Česku 8-)

   Lékárny: Ty jsou v zemích mimo EU ještě lepší, než u nás: Léky tu jsou levnější, takže co utratíte u doktora, ušetříte v lékárně. Hodně léků, které jsou tady jen na recept, tak tam jsou volně prodejné, takže pro některé u nás musíte nejprve k lékaři pro recept, tady řeknete lékárníkovi, co potřebujete, a on Vám to podá. Např. v Turecku jsem neuměl vysvětlit, co potřebuji, tak se mě lékárník zeptal co beru v Česku. Dal jsem mu název, on to zadal do nějakého programu, který mu vyjel obsah toho léku, a podle toho našel jejich místní lék, který obsahuje tytéž léčivé látky.

   Léky jsou tu všude vysoce kvalitní, mně vždy zabraly ve velice krátké době. Možná jste si všimli, že v poslední době se na hranicích často celníci ptají, jestli nevezete nějaké léky a kontrolují Vám kvůli nim zavazadla. Zvedlo se totiž jejich pašování: To ukazuje na cenu a kvalitu těch léků, které si z těchto zemí vozí Jugoslávci a Turci do Německa, kde žijí a pracují. A také samozřejmě Ukrajinci do Evropy.

   Vsuvka: Jaký je rozdíl mezi léky u nás a v těchto zemích: V Česku se mi stalo třikrát po sobě, když jsem byl s něčím u lékaře, že mi nabídl lék, nějakou „novinku“, že je ve vývoji a bude zdarma, když podepíši nějaký souhlas... Takže tady na nás západní farmaceutické firmy dělají testování těch léčiv. Tím, že jako východní Evropa jsme kolonií té západní, tak v rámci EU to tu na nás zkouší. V zemích, které nejsou v EU a nemají tedy tu evropskou legislativu, tady neprovádí své testy, takže Vám zde podají osvědčený lék.

   V těch mimoeurounijních zemích také ve většině měst fungují jak ty lékárny, tak lékařské ordinace, včetně těch zubařských, nonstop. Můžete přijít v kteroukoliv denní či noční dobu a je tu otevřeno. Tím se také vysvětluje, proč nás všude vzali hned: Když má u nás doktor otevírací dobu jen čtyři hodiny, vytvářejí se tu fronty v čekárně, a nechce Vás přijmout. Pokud má otevřeno 24 hodin denně 7 dní v týdnu, že se střídá s kolegy, tak tu nejsou fronty a má na Vás čas.

   Také je to rozdíl proti naší noční pohotovosti, kde doktor spí někde vzadu a Vy jste je probudili zvonečkem: Je nevrlý, chce se Vás zbavit a odbyde Vás... V těchto zemích se lékaři střídají, lidé sem chodí běžně, on nespí, je čerstvý a ordinuje, není mu vůbec divné, že jste přišli v půldruhé v noci.

   Když Vás chytne zub, tak u nás jsou mezi nočními či víkendovými pohotovostními službami velké vzdálenosti, pokud taková služba není v tom městě, kde bydlíte, musíte v noci nebo v sobotu jet třeba 50 kilometrů... V těchto zemích je běžné, že ve městech jsou noční služby...

   To platí i pro ostatní služby, třeba kadeřnictví, stánky s občerstvením, autoservisy apod.

   Ještě k těm zubařům: V Makedonii se mi rozpadla plomba, tak jsem si jí tu dal spravit, za bílou plombu jsem platil 500 korun. V Česku, pokud to bylo na pojišťovnu, tak příplatek 1500 korun, pokud jsem šel k soukromému zubaři, tak 3500 korun. To mě inspirovalo, a protože mám v puse Hirošimu, tak jsem si tu nakonec nechal spravit 16 zubů! Tím se mi zaplatila celá ta cesta sem.

   Tady se vyplatí nechat si udělat všechny ty plomby, můstky, trhačky, korunky, nebo nové zuby! Už v Srbsku je to mnohem levnější, v Makedonii nebo Albánii ještě více, v Turecku nevím ceny, ale Češi sem jezdí na ty zákroky, o tom vím. Na Ukrajině to jde levně a vysoce kvalitně. Tady Vám udělají i zlaté zuby 8-)

   V Kosovu si můžete dát transplantovat nějaký orgán, viděl jsem tady na to kliniky. Otázka je, kde berou ty orgány, nějak se tu ztráceli Srbové během těch balkánských válek 8-( Tady je jedna z největších vojenských základen NATO a do země létají vojenské speciály z jiných částí světa, kdo ví, co vše se tu z nich vykládá...

   Takže vidíte, kvůli doktorům se nemusíte bát vyrazit na cesty, to nás nijak neomezuje, naopak možná na cestách najdete ještě lepší lékaře a s lepším vybavením...

   Jen pozor: Nepsal jsem tu o zemích jako Norsko či Švýcarsko, to bude jiná kategorie: Tyto země nejsou v EU, tady Vám nebude platit Vaše kartička zdravotního pojištění?! A platby soukromým ordinacím, to musí být petardy!

   Pokud jste se rozhodli dlouhodobě žít v nějaké cizí zemi, můžete se tady i přihlásit do jejich státního systému zdravotního pojištění, i když nejste občanem té země. Podobně u nás to takto mají občané Vietnamu a dalších zemí...

   Jestli chcete přestat platit to české zdravotní pojištění, to je povinné, budete se z něj muset odhlásit, aby Vám pak nepřišla dlužná částka včetně penále. Nahlásíte dlouhodobý pobyt v zahraničí, a oni Vám nějak přeruší povinnost plateb, detaily Vám řeknou na pobočce Vaší pojišťovny. Ale pokud si tu chcete udržovat sídlo podnikání, tak to asi nepůjde. A pokud pojedete do nějaké eurounijní země, tak to také nedělejte, tam to bude dražší, nechte si to české, které je platné i tam. Ale samozřejmě raději si zjistěte detaily pro konkrétní země.

   Nejlepší je neonemocnět a nezranit se, abyste na cestách nemuseli vyhledávat lékařskou pomoc. Na co být opatrný? To probereme v článku o zdravotních rizicích, tady jsem se rozepsal už moc.

   Nakonec: jak se říká: „Lékař léčí, příroda uzdravuje“. Je to pravda a pomoc se zdravím můžete na cestách najít i jinde, než u lékaře: Jsou různé lázně, léčivé prameny atd. Jednou jsme šli v Rumunsku v nějakém městě a tady si lidé lehali uprostřed města do nějakých minerálních vývěrů: Nic se neplatilo a lidé nám říkali, co to léčí... V Bosně zase jsme byli v takovém lese, kde lidé říkali, že si tu léčí něco s plícemi: Bylo to poblíž lyžařského areálu, kde se kdysi konaly zimní olympijské hry v Sarajevu. Z města sem jezdí lanovka. V Sarajevu také pramení řeka Sana, v překladu z latiny to znamená „uzdravující“. Tady žijí takové rybičky, které Vám ožerou lupénku (jestli vydržíte být ponořeni do studené vody 8-)

   A těchto míst je po světě spousty...

   Hodně takových míst obsadili mniši a vystavěli tady klášter. Celé to posílili svými modlitbami a mají tady zázračné obrazy, prameny vod a kdo ví, co ještě: Mám celou mapu klášterů, kde se uvádí, v jakém z nich dochází k vyslyšení modliteb za jaké problémy: Kožní, oční, psychické problémy, problémy s početím... Viděl jsem i kostelík, kde byla hromada berlí, ptal jsem se, co to je? Prý to tam pohodili lidé, kteří sem přišli o berlích a odešli po svých, byli uzdraveni z nemocí pohybového aparátu...

   Takže vidíte, nebojte se jet, že ztratíte v Česku doktora, to ho asi stejně ztratíte. Ale můžete najít místo, kde se vyřeší Váš problém daleko spíš, než v nějaké bílé kachličkárně!

   Na závěr Vám přeji: Buďte zdraví, ať nepotřebujete lékaře, nejste omezeni časově a můžete svobodně jet, kam chcete 8-)