Život na cestách: Je to normální, nebo bláznovství?

   Žiji na cestách. Pro hodně lidí to je bláznovství, nějaký úlet, neumí si to představit a kroutí nad tím hlavou. Druzí lidé to obdivují, chtějí to také (potkávám takové), nebo už to udělali. Jak to tedy je? Skutečnost je taková, že lidstvo se dělí do dvou skupin: Jedni žijí usazeným způsobem života, druzí na cestách. Pojďme si to rozebrat:

   Tak začneme klasikou: Řidiči z povolání: Kamioňáci, řidiči dodávek... Ti žijí v podstatě na silnici, jsou jich plná parkoviště a čerpací stanice, kde odpočívají a i přespávají. Často se celé týdny nedostanou domů a někteří dokonce už ani domov nemají, jen ten na kolech... Mezi nimi jsem nejčastěji a dá se říci, že jsme komunita: Vždy si vzájemně pomůžeme, někde, když je prostoj, tak si spolu popovídáme, uděláme kafe nebo oběd apod.

   Další tradiční skupinou lidí, která žije na kolech, jsou cirkusáci nebo kolotočáři, kteří si táhnou nějaké maringotky, dnes mají supermoderní, i s balkónem 8-)

   Zatím si řeknete, že ano, to jsou nějaké dvě skupiny lidí, jakási výjimka, ale jinak všichni žijí usazeně. Ne: Co třeba, když se stavěla železnice? Tak dělníci i inženýři přespávali rovnou ve vagónech. Např. u nás, na území dnešního Česka, to byli v minulosti italští dělníci v dobách rakouskouherského soustátí. Tak jasně, že nejezdili domů na víkendy do Itálie, ale strávili na kolejích třeba rok i víc... Jinde to bylo ještě větší maso, protože vzdálenosti, a tedy délka železniční tratě, byly mnohem větší, než v Rakousku-Uhersku. Můžete se podívat na western „Tenkrát na Západě“, kde je dobře vidět život železničních dělníků a ten hlavní inženýr jak má vybavený vagón. Nebo kdysi jsem viděl nějaký sovětský budovatelský film o výstavbě bajkalsko-amurské magistrály, která měří několik tisíc kilometrů a vede převážně neobydlenou oblastí, tedy stavitelé nemohli zaskočit někam na hotel nebo podobně, žili rovnou ve vagónech. Když už jsem u těch ruských železnic: Viděl jsem dokument o strojvůdcích: 14 dní strávili v lokomotivě vlaku do Vladivostoku a 14 dní nazpět do Moskvy, pak měli měsíc volno a vystřídala je druhá parta.

   Nejsou to pouze dělníci na železnici, ale i na ostatních stavbách, všelijaké hydroelektrárny, přehrady apod. To je někde v horách na řekách a dělníci tu mají nějaké boudy, stavební buňky, maringotky... Když jsem jeden čas bydlel v Neratovicích, tam byl uprostřed města takový vysoký hotel, místní mi vyprávěli, že to byla první moderní stavba: Nejprve dělníci bydleli v maringotkách a stavěli ten hotel, jako svojí budoucí ubytovnu. Teprve když byl hotový, přestěhovali se sem a začali stavět okolo paneláky...

   Když jsem vzpomenul ty filmy, v amerických westernech můžete vidět, jak vypadalo osidlování severoamerického kontinentu: Tehdy táhli tzv. Pionýři ve vozech potažených plachtou zapřaženými za koně, než doputovali někam, kde dostali od vlády půdu a teprve se usadili. Mezitím prožili několik měsíců napřed na lodi cestou z Evropy a potom v těch vozech...

   Podobně v době velké hospodářské krize v první polovině 20. století lidé v Americe naložili vše co měli na nákladní auta a vydávali se z průmyslových oblastí do zemědělských, protože ve městech přišli o práci a na venkově hledali něco k jídlu. I o této době jsou filmy. A nejen z Ameriky, i naše, třeba ze 30. let s Voskovcem a Werichem, tam je vidět, jak v té době bydleli lidé v odstavených vagónech...

   Další skupinou lidí žijících dlouhodobě na cestách, jsou armády. Vojáci se přepravují buď ve vlacích, v nákladních autech, v transportérech. Dříve to byly nějaké vozy tažené koňmi nebo voly. Často bydlí v provizorních podmínkách, obsadí nějakou školu, továrnu nebo jiný objekt. Z filmů o partyzánech vidíme, že si vybudovali v lesích zemljanky, či bydleli v nějakém srubu, ale stejně se museli přesunovat, takže často spali někde na trávě... V dřívějších dobách si armády vozily stany (ty jsou i dnes, dokonce se půjčují na festivaly, pak se v nich točí pivo a dělají koncerty). Můžete vidět třeba filmy o křižácích, jak spí v těch stanech. Dokonce i nóbl lidi bydleli měsíce ve stanech, třeba Richard Lví srdce, princ Eugen Savojský, nebo i nejbohatší lidé své doby, to byli sultáni. Největší borci byli asi Mongolové, ti se přivazovali v sedle ke koním, aby nespadli, a spali během jízdy...

   Vikingové zase bydleli ve svých lodicích, zvané drakary.

   Pak tu máme národy, které jsou od povahy kočovné nebo polokočovné (po nějakou dobu během roku). Např. v horách Makedonie jsme potkali pastevce, ti nám říkali, že od jara do podzimu putují po horách s ovcemi, jen na zimu se stahují do domů, vedle kterých mají chlévy pro zvířata. Za několik měsíců ujdou stovky kilometrů a spí v těch horách. Když jsme byli na tůře v jiných horách někde na Balkáně, ve vysoké nadmořské výšce jsme našli nějaké boudičky z větví, to tu měli přesně tito pastevci, kteří s ovcemi přecházeli ty hory. No jasně, že nebudou každý den scházet z těch hor dolů do vesnic a zase ráno lézt nahoru. Kolik nám to dalo zabrat se tam vyšplhat, a pak jsme měli dost, a že by to chodil někdo takto každý den?!

   Podobně je to i jinde ve světě, četl jsem např. o Gruzii, kde nějaké turkické kmeny takto pasou svá stáda v horách, ale na zimu sejdou do svých vesnic. Nebo v Íránu, kde žijí kočovné turkické kmeny: Ty ale asi nemají své vesnice a putují po pastvinách celoročně, žijí jenom ve stanech. Nejznámější příklad je Mongolsko, kde většina obyvatel jsou kočovní pastevci, bydlí v jurtách, které skládají a naloží na velbloudy, a když někam dojdou, zase je rozloží... Podobně v Kazachstánu a Kyrgyzstánu, nebo třeba i v severní Americe, kde Indiáni bydleli v teepee...

   Nejznámější národ kočovníků jsou Arabové, kteří dlouhá staletí žili beduínským způsobem života. Z historie známe sice nějaká města, jako Mekku či Medínu, ale to byly obchodní stanice, jejichž obyvatelé se také vydávali se svými karavanami na dlouhé cesty... Většina arabských měst se rozvinula teprve v nedávné době. Sleduji různá cestovatelská videa, jeden Čech, který to tu projel autostopem, tak vypráví, jak ho v poušti nabrali nějací Arabové, kteří jeli na piknik: V pustině si postavili stan, tady pekli ovci, vařili si čaj a kouřili vodní dýmku. Byli to nějací boháči, co vlastní domy, hotely apod., ale jejich gen velel: „Do pouště a do stanu!“ 8-) Jak mají volno, jedou si to užít 8-) Já jsem např. během uprchlické krize v roce 2015 potkal na svých cestách po Balkánu mnoho válečných uprchlíků, většina jich byla zdrcených, že přišli o své domovy, nešťastných a zoufalých. Mezi nimi byli i Arabové a ti nebyli vůbec ve stresu: Smáli se, žertovali... Prostě bylo jim to vlastní: Celou svoji historii putovali a bydleli ve stanech, tak teď také putují a bydlí ve stanech, no a co? Normálka, ne?!

   Z našeho prostředí známe kočovné Romy, kteří prošli z Asie do Evropy různými cestami na vozech tažených koňmi, později měli i maringotky a dnes mají někteří moderní karavany. Ti, co se usadili, tak jim to evidentně nesvědčí: Trpí různými nemocemi, mají v průměru nižší věk, kterého se dožívají (oproti domácímu obyvatelstvu asi o 15 let), neumí se zařadit do většinové společnosti, je mezi nimi vyšší kriminalita, rozšířenější zneužívání drog atd.

   No jo, ale nejsou to jen některé etnické skupiny, které takto žijí: Ve skutečnosti to jsou lidé, kterým to zůstalo, ale dříve takto žily všechny národy: V Bibli čteme, že lidé se snažili vystavět si město s věží, která se dotkne nebes (Babylon), ale Bůh jim zmátl jazyky, aby si nerozuměli. Ti se potom ve skupinách vydali obydlet svět. Takže než došli na svá území, prošli tisíce kilometrů a cestou nebyl žádný hotel: Všichni bydleli ve stanech.

   Co třeba náš praotec Čech, co myslíte? 8-) Takže i my jsme potomci kočovníků, a občas se to někomu probudí v krvi 8-)

   Nedávno jsem poslouchal pořad o archeologii, kde říkali, že byly rozluštěny nějaké akkadské hliněné tabulky s klínovým písmem: Byla tu stížnost, že lidé se toulají krajem a stanují, že je třeba přijít na způsob, jak je přesvědčit, aby stavěli města a usadili se.

   Co dále čteme v Bibli? Píše se tu o Abrahamovi, který, když se někde během své pouti zastavil, Bohu postavil kamenný oltář, ale sobě stan. To znamená to pevné, nepohyblivé, bylo pro Boha, to na tom místě zůstalo. Ale pro sebe a pro svoji rodinu postavil stan, tedy v plánu je, že ten se zase po čase složí a půjde se dál! Jinak by z těch kamenů, které měl k dispozici, mohl postavit dům pro sebe a pro rodinu...

   Další příklad máme u Ježíše Krista: Ten dokonce o Sobě prohlásil: „Já jsem Cesta!“ Když si vybírá nějakého toho učedníka, říká: „Následuj Mne!“ či „Pojď za Mnou!“ Tedy Jeho učedníci neměli zůstat na místě, ale vydat se na cestu. Vůbec o Ježíši čteme, že pořád někam chodil...

   Jeden uchazeč o pozici učedníka Ježíše Krista Mu říká: „Mistře, budu Tě následovat, kamkoliv půjdeš...“ a Ten mu odpovídá: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."

   Po svém zmrtvýchvstání, když se zjevil těmto učedníkům, řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte Evangelium všemu stvoření.“ Tedy zase se měli vydat na cesty a nesedět doma.

   To, že poslechli, je vidět v knize Skutků Apoštolských, kde se píše, že prodávali svá pole a své domy za peníze, které skládali Apoštolům k nohám. Jasně: K čemu Vám bude pole nebo dům, když se chystáte na dalekou cestu, ze které není návratu?

   Nejlepší definice je v Epištole (dopis od Apoštola) Židům: „Vždyť zde (na zemi) nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde (z Nebe).“

   To s tím městem je myšleno takto: Křesťané věří, že jak nastane konec světa, který bude zničen v nějaké katastrofě, tak pak se z Nebe snese Věčné Město. Pak teprve budou trvale bydlet. Ale já ne: Hodlám využít, že Nebe, kde je věčnost (tedy nekonečně mnoho času a nekonečně mnoho prostoru), tak budu pořád někam vyrážet! 8-)

   To si to pak užiji ještě více, než tady na zemi! Jen tedy se tam musím dostat 8-)

   Takže ti první křesťané, kteří prodali domy a vydali se na cestu, ti byli v pohodě. Ti pozdější, jak už se usazovali, stavěli ty kostely atd., tak se už dost zkazili: Jsou na prachy, pořád se o něco hádají, zakládají sekty apod. Také organizují náboženské války. Řekněte mi, jaký je rozdíl mezi křižákem ze středověku, který si brousí meč a mezi nějakým chlápkem v kravatě dnes, který na fejsbúku oslavuje vraždění palestinských civilistů nebo bombardování Íránu?!

   No, já chci být ten správný křesťan, a ne ten falešný, tak se držím té cesty 8-)