Autostopaři

   Brát stopaře nebo nebrat? Většinou v tom mají řidiči jasno a předem jsou pevně rozhodnuti. Já tedy stopaře beru: V mládí jsem autostopem procestoval západní Evropu, Česko a Slovensko. Řidiči mě brali, a tak já to dnes „vracím“ a beru stopaře.

   Se stopaři jsem neměl nikdy žádný problém, chovali se slušně, často ještě lépe, než lidé, se kterými jsem byl domluven na nějakou cestu předem, a pak to s nimi bylo takové... Nedokázali se naučit základní pravidla pro pobyt v karavanu, pořád jsem jim dokola opakoval nějaké zásady, nikdy si je nezapamatovali a pak mi stejně něco ulomili nebo udělali nepořádek. Stopaři už vystřídali mnoho aut, a jsou zvyklí na nepředvídatelnosti, takže jim vše stačilo říci jednou a dodrželi to. Ničemu se nedivili, třeba, že se musí v karavanu vyzout, protože tu mám koberec 8-)

   Pokud stopaře vezmete, můžete poznat zajímavé lidi a popovídat si, nebo Vás i někam pozvou: Jednou jsem vzal na Slovensku nějakého studenta, pak chtěl vysadit na odbočce do hor, že jde na nějakou farmu. Stmívalo se, a prý to má ještě 12 kilometrů. Tak jsem ho zavezl přímo na místo a to byla paráda: Někde uprostřed hor, průzračný vzduch, ticho (výberové ticho so zárukou 8-)... Byla tu koliba, stáda ovcí... Majitelé mi hned dali půl kila ovčího sýra, že jsem jim přivezl pomocníka, mohl jsem tu zůstat a už nic nehledat, bezpečně tu parkovat a odtud si chodit na túry. Vyhnul jsem se tak nějakému turisty přeplněnému místu.

   Jednou jsme u Bělehradu odbočili na Avalu, to je taková hora, na které je televizní věž s rozhlednou, na které je i kavárna. Od úpatí hory na její vrchol vedou takové serpentiny a je to celkem vysoko. Dole stál nějaký starší pán a chystal se jít nahoru, tak jsme ho vzali a vyvezli k věži. Pak jsme šli na pokladnu a chtěl jsem všem koupit vstupenky. Objevil se ten pán a ukázalo se, že je to ředitel celého objektu: Vstup a kávu nahoře jsme měli zdarma!

   Samozřejmě proto nebereme stopaře, abychom z toho měli nějaké výhody, ale proto, abychom naplnili Boží přikázání: „Miluj bližního svého, jako sebe sama!“ List Galatským 5:14

   I když: „Někteří z nás přijali někoho cizího, a aniž by to tušili, měli za hosty Anděly.“ 8-) List Židům 13:2

   Kdo nejčastěji stopuje: Jiní řidiči, kteří se dostali do problémů, odstavili auto a potřebují se někam dostat. Pokud by se nám stalo něco podobného, také bychom byli rádi, že nás někdo odveze.

   Např. mně někde chcípla autobaterie v dodávce, a na benzínku, abych si koupil novou, to bylo 12 kilometrů, a pak zase zpátky a ještě tahat tu těžkou baterii...

   Jednou se bratr s přítelkyní na své cestě v Chorvatsku dostal do problémů: Jemu se porouchalo něco na motorce a nemohl pokračovat, přítelkyně potřebovala druhý den do práce. Nechtěl jí nechat jet samotnou, tak jí stopl nějaké Čechy, ať jí hodí někam za hranici na vlak, a sám hlídal obě motorky, já jsem zapřáhl vozík a jel jsem pro něj, obě motorky jsme naložili a odvezli domů.

   Jindy stopují profesionální řidiči, že nechali auto na firmě, a nejede jim nic domů, nebo až za dlouho... Tak jsme kolegové motoristé a pomůžeme si, ne?

   Pak stopují studenti, že nemají moc peněz... Také jsme byli někdy chudí studenti, ne? 8-) Ale to už je dávno... Bohužel 8-(

   Nejvíce stopují dobrodruzi, pro které je to sport. A protože my karavanisté jsme také dobrodruzi, budeme si rozumět 8-) S těmito jsem si nejvíce smysluplně popovídal, a pak mi třeba dali adresu, kde žijí v zahraničí, že se mohu stavit a oni mi oplatí pohostinnost.

   Pozor: Když uvidíte stát lidi u silnice (i u výjezdu z čerpací stanice na dálnici) na Balkáně nebo na Ukrajině, tak to nejsou stopaři: Tady jezdí takové autobusky a sbírají je v místech, kde nejsou autobusové zastávky. Prostě kdo někam potřebuje, postaví se u cesty a řidič autobusku, jak ho uvidí, tak mu zastaví. Já než jsem to pochopil, tak jsem jim dvakrát zastavil a oni se divili, a dávali mi připravené peníze do ruky. Pak mi to vysvětlili. No nic, zastavit také můžete, když budete chtít, ale není s nimi řeč, to nejsou cestovatelé, tak jako my... 

   Kdo ještě není stopař: Prostitutky. Pokud je oblečená normálně, že to nepoznáte a mává Vám, může dojít k nedorozumění, mně se to stalo dvakrát, pak jsem se musel naučit to nějak rozeznat, abych nezastavoval...

   Jak stopaři, tak ty prostitutky, nestojí pouze u silnic, ale také chodí po parkovišti a oslovují řidiče. Když jsou ty ženy, co nabízí služby, příliš vlezlé a vnucují se, jak se jich zbavit? Já to dělám takto: Zeptám se jich, kolik mi zaplatí, když s nimi půjdu, že mám svojí cenu 8-)

   Vedle stopařů Vás mohou na parkovišti oslovit i jiní lidé, např. že si někdo potřebuje na chvíli dát nabít telefon, půjčit si hever, poprosí ohřát trochu vody, že potřebuje něco namíchat dětem atp.

   A jak stoupá obliba karavaningu, tak mne na parkovištích hodně oslovují lidé s otázkami kolem karavanu a jeho provozu, to je vlastně to, proč jsem se rozhodl dělat tyto stránky.

   Ale zpět k autostopu: Jaké mám já zkušenosti, ještě z doby, kdy jsem sám stopoval:

   Tak nejlepší jsou Němci, ti zastaví vždy, když mohou. Oni mají pořád ten pocit viny za válku a všemožně se to snaží odčinit: Např. jednou, to bylo ještě počátkem 90. let, tak jsem se vracel z Německa, někde jsem přespal a ráno stopoval. Zastavil mi Němec, zatelefonoval do práce, že přijde později, že mě musí odvézt, udělal si naprostou zajížďku, aby mě vysadil až na hranici, a ještě se mi omlouval, že nemá s sebou pas, že by mě jinak odvezl do Chebu na nádraží.

   Nejhorší jsou Francouzi, ti to prostě nemají v sobě. Dvakrát mě vzali, úplně ožralí. Jednou úchyl, to jsem zase vystoupil, a jen jednou slušný člověk, který na nás ale něco mluvil a my jsme mu nerozuměli. Ale měl trpělivost a tak jsme to přes slovník nějak pochopili: Chtěl, ať napíšeme na papír prohlášení, že když se s námi vybourá, nebudeme ho žalovat. Jinak jsem si v této zemi musel počkat, až pojede nějaký Němec.

   Jednou nás ve Francii vzali Arabové s dodávkou: Byli dva, ale v kabině bylo místo jen pro tři. Já jel s kamarádkou a oni nám řekli, že jeden může dopředu a druhý musí do nákladního prostoru. Jako už jsme tam stáli dlouho, museli jsme to přijmout, ale nastalo dilema: Když půjdu dopředu já, dívka bude v nepříjemné pozici v nákladovém prostoru. Když si tam vlezu sám a nechám jí sedět vpředu, co když jí začnou znásilňovat? Domlouvali jsme se a Arabové to pochopili, jeden si sám lehl dozadu a nechali nás sedět oba vpředu.

   Po tom, co jsme dojeli na riviéru, kde bylo v noci krásně teplo, tak jsme spali rovnou na pláži u moře pod širákem. Ráno jsme se vzbudili a kolem nás leželo asi osm Arabů. Vyděsil jsem se, ale oni mi řekli, že nás tam viděli, ale je to tu nebezpečné, tak si lehli kolem nás, aby nás chránili svými těly. Pak nám přinesli snídani, já to odmítal, ale oni mě uklidňovali, že je to kuře podříznuté správným způsobem, takže ho můžeme jíst. Nikde tam tehdy nebyly toiky, a když jsem potřeboval na záchod, vzal mě jeden do města do baru a domluvil mi to, než jsem se vrátil, už jsem měl natočené pivo. Všechno nám platili. Pak nastal problém: Kamarádka opuchla ze slunce a nevešla se do svého oblečení, tak se svlékla do naha a přikryla se ručníkem. To je konec, pomyslel jsem si: Až se vrátí Arabové, tak se na ní vrhnou! Ti přišli, vyděsili se, a zaběhli jí koupit širší oblečení. Jeden den řekli, že jim končí týden volna a musí se vrátit do práce, ale že je vystřídají jejich bratranci, kteří zase nastupují volno a budou se tu o nás starat.

   No vidíte, jak jsme byli „mladí a blbí“, ale měli jsme štěstí!

   Ještě k té Francii: Kamarád se chtěl podívat do Paříže, tak se v práci „hodil marod“: Přišel tam s ovázanou rukou, něco jim tam nakukal, pak si sundal obvaz a jeli jsme. Když jsme si prohlédli Paříž, řekl jsem mu, že nemá smysl jít za město na výpadovku, že to bychom šli asi 20 kilometrů městem, přes všechny ty přechody, semafory... Že raději půjdeme pod Eiffelovku, tam stojí autobusy s turisty, a najdeme si český autobus, kde požádáme řidiče, aby nás hodil za město. Našli jsme jeden takový, sedli si dopředu u dveří a čekali. A už se začali scházet turisté: Zjistilo se, že jsou z toho podniku, kde pracoval kamarád 8-) Každý dveřmi prošel kolem nás a viděli ho. No, měl co vysvětlovat 8-)

   Jednou zase jsme si s kamarádem řekli, že už moc jsme jezdili do západní Evropy, a že jsme ještě nebyli třeba na Moravě? Vydali jsme se sem stopem, projeli, co nás zajímalo, a už jsme se chtěli vrátit. Předposlední den jsme propili všechny peníze a ráno šli na stopa: Nějaké auto nás zavezlo do nějakých polí, kde nebylo nic, projel tu asi jeden traktor. Byla sobota, nic se tu nehýbalo, Slunce do nás pralo, až mi slezla kůže ze rtů, neměli jsme už ani vodu. Nakonec jsme uznali, že nemá cenu tu stát a šli jsme na vlak. Tady jezdil nějaký motoráček, ale neměli jsme už peníze, tak jsme si řekli, že se necháme vyhodit na příští stanici, tam budeme dvě hodiny čekat na další vlak, zase nás vyhodí, a takto se dostaneme za ten den alespoň několik kilometrů, než se dopravíme k dálnici, kde už zítra snad budeme mít větší štěstí.

   Z toho vláčku, v nějaké neznámé vesnici, která byla absolutní díra, několik set kilometrů od domova, vystoupil nějaký kluk, šel ke mně a zeptal se mě: „Ty jsi Mamut?“ (moje přezdívka) „Jo.“ Odpověděl jsem mu, ale nevěděl jsem, kdo to je. Řekl mi, že se jednou vracel stopem z Holandska, vysadili ho v nějakém městě v severních Čechách, kde nikoho neznal a neměl peníze. Byl zrovna Silvestr, večer by mu už nikdo nezastavil, silnice byly prázdné, a nejely vlaky, tak se šel ohřát do nějaké hospody. Tady zrovna my jsme slavili konec roku a začátek nového. Prý jsem ho tehdy pozval na pivo, aby přečkal do rána, než mu něco pojede. Tak teď, že mi to vrátí! A postaral se o nás, takže ten den jsme měli kde spát a co jíst, ráno nás dovedl k dálnici.

   Vidíte, a už jsme zase u Bible: „Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš“ Kazatel 11:1

   Takže já jsem měl možnost poznat, že to opravdu platí, že Vaše skutky se Vám vrací, a to nejen tehdy, ale i jindy mnohokrát v životě...

   Ale není vše tak jednoznačné: Také je tu životní zkušenost mnoha lidí definovaná do přísloví: „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“, že? 8-) Proč? No to je jasné: Aby bylo poznat, jestli dobré skutky děláme ze zištnosti, nebo z čistého srdce.

   Takže zvažte pro a proti, a jednou provždy se rozhodněte, jestli stopaře brát, nebo ne, a potom se držte svých zásad. Nejde o to, jestli berete nebo neberete stopaře, ale jaké máte přesvědčení: Jít proti němu, rovná se jít sám proti sobě, a porušit své zásady, to je to, co se nevyplácí: „Tvé přesvědčení ať zůstane mezi Tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, neboť by jeho jednání nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích“.  List Římanům 14:22,23