Autokempy

   Tradice autokempů je u nás celkem dlouhá, jezdí se do nich nevím od kdy, ale v dětství jsme to zažili snad všichni, i ti, kdo jsme nevlastnili karavan či obytný vůz: Tady se dá buď spát v chatce, či si postavit stan.

   Také se tu scházejí lidé, kteří tu nejsou ubytovaní, ale zajdou si sem na pivo nebo na nějaké občerstvení, či s dětmi, že je tu pro ně nějaké vyžití, jako pískoviště, herní prvky nebo koupaliště...

   Proto tu může být dost lidí, bude tu mumraj a nemusí to sedět každému... Jde o to, co od kempu očekáváte: Odpočinek, klid? Setkání s podobně smýšlejícími lidmi? Anonymitu, že je Vás tu hodně podobných a nikdo si Vás nevšímá, nevyčuhujete z davu? Zázemí, že chcete využívat společných sprch a WC? Bezpečí, že jste tu „za plotem“ a ne někde osamoceně na parkovišti? Jisté stání, že nevíte, kde byste zaparkovali na pár dní jinde?

   Všechno má svůj rub a líc:

   Jestli hledáte klid, ten tu být nemusí, že se sem sjíždějí lidé odevšad a je tu celkem rachot. Možná naopak hledáte místo, kde můžete celou noc „pařit“ a ráno vyspávat, a tady bude večerka a povinný noční klid?!

   Budete se chtít setkat s dalšími karavaňáky, abyste byli „mezi svými“ tady budou ti, co to mají z půjčovny a nemají v sobě ten správný gen, není to jejich životní styl, budou kolem Vás chodit s výrazem figurín z výlohy a nebude s nimi možné navázat řeč, nebo udržet smysluplnou konverzaci.

   Těšíte se, že tu bude stánek s občerstvením a zjistíte, že tu mají nějaké rozmražené polotovary přesycené olejem z fritovacího hrnce a teplé lahváče...

   Sprchy a WC mohou být v hrůzném stavu a poteče studená voda.

   Záruka bezpečí v oploceném areálu? Sem se může mezi tolik lidí, co se tu prochází, zamíchat nějaký vykuk, obhlédnout si to, využít příležitosti a vybere nějaký stan či karavan. Také se to děje...

   Takže ano, jsou krásná místa, kde si můžete užít pár dní, ale jsou tu také rizika a můžete se zklamat... A můžete narazit i na pravou hrůzu.

   Co dělat? Tak buď jedete někam, kde to znáte (ale většinou my karavaňáci rádi objevujeme něco nového). Nebo si čtěte na internetu nějaké recenze, jeden čas běžel i v televizi pořad, kde nějaký tým reportérů zjišťoval podmínky v konkrétních kempech a porovnávali je. To bude dohledatelné někde v archivu ČT nebo na You Tube... Pak existují nějaká fóra na internetu, které se věnují těm kempům, nebo fejsbůkové skupiny, na kterých lidé píší své zkušenosti. Pak Vám je sem dám na web...

   Pokud jedete více „naslepo“, tak když narazíte na kemp, nemusíte hned dovnitř, jděte si to prohlédnout. Víte co se říká: „První dojem napoví“. Nebo si zaplaťte jednu noc a další lidová moudrost říká „Ráno moudřejší večera.“ Pak uvidíte, jestli se rozhodnete povegetit tu pár dní...

   Pokud budete vybírat předem, tak hlavní kritéria: Chcete nějaký menší, klidnější kemp opodál hlavních turistických letovisk, nebo něco velkého, nabitého atrakcemi? Má to být spíše v přírodě, že se chcete projet na kole nebo zajít na houby, nebo poblíž nějakých turistických zajímavostí, třeba historická jádra měst atp.?

   Pro mne třeba hraje roli to, jestli je tu sezónní nebo celoroční provoz, já jezdím během celého roku. Pak, jestli je tu pračka, protože žiji převážně v obytňáku, určitě sem nepojedu z domova, kdy mám všechno vypráno, jistojistě už budu mít pytel špinavého prádla...

   Tak teď mé osobní pohledy a zkušenosti:

   Já fakt nerad jezdím do kempů: Dělám to, pokud si potřebuji vyprat a vím, že tu bude pračka. Ale to tu nemusím spát, zaparkuji o kus dál a dojdu si sem pěšky. V zimě pak, pokud potřebuji dobít elektřinu u autobaterie, že je málo slunečního svitu a nedobíjí mi solární panely. Ještě, pokud si chci doplnit do vozu vodu. To je asi tak všechno.

   Já tu více důvodů nevidím: Myslím si, že kemp popírá myšlenku obytného vozu, ve kterém jsme nezávislí: Nepotřebujeme chatku na spaní, máme vlastní postel, stejně tak máme sprchu a WC. Máme zdroj elektřiny. Máme svojí kuchyňku. Můžeme kamkoliv, nepotřebujeme do kempu, jsme soběstační.

   Co mi vyloženě vadí, to je ten způsob kapitalismu, který se u nás vžil: Většina kempů jsou z doby socialismu, kdy je po revoluci někdo zprivatizoval, získal to téměř zadarmo, nic sem neinvestoval, nic nevybudoval a chce z toho mít peníze. Kolik jsem zažil míst, tady to vidíte už u vjezdu: Ta stará původní brána, na ní oprýskaná barva, přesně ta, jak si to pamatuji z pionýrských táborů, školek, škol apod. Pak příjezdová cesta, takový ten starý popraskaný asfalt, podél něj ty lampy, přesně stejné, jako si pamatuji z dětství před panelákem, úplně ty stejné kandelábry, po kterých jsme lezli jako děti... Na prostranství venku stejné ty lavičky, pamatujete, takové ty pruhované žlutočervené...

   Vjedete do areálu a: Neupravený povrch, nějaké pařezy, boule, nestojíte vůbec rovně, abyste se vyspali. Jednou jsem si rozbil zadní okno u dodávky: U křoví sundali plot (spíše spadl sám) a nechali tu takové ty betonové sloupky... Přijel jsem už za tmy, nebylo tu osvětlení, sloupek nebyl vidět v zrcátkách, byl nějak zarostlý v zeleni, já popojížděl, abych našel tu rovinu (zbytečně) a už to bylo... Neuklizeno, neupravený ten živý plot, nevyndali tu ten starý zbytečný betonek... A nakonec ještě nejela elektrická přípojka, kvůli které jsem sem jel... Obešel jsem jich pár a žádná nefachala. Volal jsem té ženské z recepce, která mezitím odjela, že to nezapnula v centrále, odsekla mi, že to nefunguje, protože chyba je na mé straně, prý mám něco s kabely... Nakonec jsem zjistil, že zapomněla vypnout zásuvku na vrátnici, tak jsem se napojil tam, ale musel jsem vyjet z brány a postavit se před vrátnici (ta byla také taková ta komunistická, jak na lampárně). To jsem vůbec nemusel do toho kempu...

   Když jsem někde všechno překonal a už zaparkoval, dokonce i rovně, tak mě pak překvapily umývárny a záchody: Zase: Jak na pionýrském táboře: Stejné ty dlaždičky, stejné ty záchodové mísy, stejné ty posranýma rukama osahané šňůry od splachování, stejné kohoutky na vodu, stejná umyvadla...

   Jako já mám rád retro, ale tohle už je fakt moc! Přeci jen už od dob socialismu uběhlo 38 let, a za tu dobu tu nikdo nic neudělal... Nedávno jsem byl ve školní jídelně: Po dlouhé době jsem vjel do nějakého kempu a zašel do jídelny. Vrátil jsem se v čase do dětských let, přesně ta výdejní okénka, stoly, židle... Okénkem byly vidět ty staré hrnce, byly tu přesně ty várnice na čaj, které jistě pamatujete, jestli jste chodili v 70. letech do školky... Ještě mi mohli podat ten rýžový nákyp a byl bych tam...

   Naštěstí i u nás existují praví kapitalisté, kteří se snaží: Byl jsem v jednom kempu, kde pán koupil nějakou louku, a vybudoval to tu od nuly: Dobrá příjezdová cesta, pěkná tráva na zaparkování, stánek na pivo, pěkné sociální zařízení...

   Samozřejmě na to získal nějaké dotace na turismus. Jako proč ne, když za ně něco udělá pro lidi, ale jinak ty dotace kazí hodně věcí: Jednou jsme na Berounce s kamarádem jeli po příjezdové cestě ke kempu, pořád jsem se tu motal, nenašel jsem vjezd... Tak jsem to nechal na cestě a šel se zeptat. Seděla tu recepční, viděla nás, že tu zmatkujeme, vůbec nám nevyšla ukázat ten vjezd. Pak jsem zjistil, že to celé zadělala nějakým drátem, proto jsem ho neviděl. Ptal jsem se jí, kudy mám najet a ona nás nechtěla vpustit, že zítra přijedou vodáci a postaví si stany... Řekl jsem jí, že to už budeme pryč, chceme jen na jednu noc. Ani se nepohla z té židle a pořád něco mrmlala, pak řekla že neví, jestli nás tu chce. Tak jsme jeli jinam. Jako to je k nas...í, že jí někdo přivezl peníze, ne? To musíte uznat. Mohli jsme si tu dát něco ve stánku, najíst se, posedět na pivu, zaplatit stání... Doporučit to někomu, kdo by zase přijel a zaplatil... Bylo cítit, že jí se nejedná o ten výdělek, že má ty dotace z obce, z kraje, z ministerstva, z EU...

   Co jsem vypozoroval: Čím dál jedu na západ, tím hůře a čím dál jedu na východ, tím lépe: Teď mám na mysli služby a takový ten hlad po penězích. Byl jsem někde u Chebu a tady mě otravovali už u vjezdu na recepci, byla tu závora, nemohl jsem si zajet dovnitř podívat, jestli se mi tu bude líbit, hned platit, tohleto a támhleto... Pak jsem byl někde na jižní Moravě a v pohodě: Závora otevřená, pustili mě podívat se, jestli se mi tu bude líbit a najdu stání, které mi bude vyhovovat, žádný spěch na peníze, normální přístup... Rozdíl začíná už v tom, jak s Vámi mluví ta obsluha, už z řeči poznáte hodně...

   Většinou jsem také zažil, že před bránou je parkoviště, už jsem tu zmínil, že ne všichni v kempu jsou tu ubytovaní, někdo přijel na koupaliště, na limonádu do stánku, nebo má v areálu pronajatou chatku a nechává auto před bránou... Tady já si nechám auto a jdu si dovnitř třeba vyprat, nebo si to tu prohlédnout, abych zjistil, jestli tu budu chtít být, nebo ne. V Plzni tu byl zákaz stání obytňáků, aby všechny musely dovnitř, i kdyby to bylo na dvě hodiny k rybníku, že chcete večer pokračovat v cestě: Zaplať! U Hradce Králové jsem to také nechal před závorou na parkovišti a šel zjistit, co a jak, jak jsem se vrátil, už tu na mne řval nějaký správce, že nemám zaplaceno. Řekl jsem mu, že stojím před kempem? No, oni vybírali už před bránou, proč by se omezili na výběr jen v kempu, že?!

   Také někde u Hradce se mi stalo: Zaplatil jsem, zaparkoval... Přišel za mnou kamarád, ve stánku jsme si dali pivo... Pak jsme zašli do karavanu dát si něco k jídlu, než půjde domů, on bydlel v té vesnici. Ta šílená recepční tu šmejdila, odposlouchávala nás, pak na nás klepala s tím, že ten kamarád tu nemá zaplacenou noc. Říkali jsme jí, že on je tu na skok na návštěvě a pak půjde, ještě večer si to kontrolovala a ráno obcházela ostatní karavany a vyzvídala od jejich majitelů (kteří sem přijeli, aby měli klid), v kolik hodin odešel ten můj kamarád... No aby se nezbláznila: Zaplatil jsem tu stání, útratu ve stánku, ještě nebyla sezóna, bylo tu málo aut, mohla být ráda, že někdo další přijel a nechal tu peníze a kvůli dalším pár korunám se klepala... Jako to si myslí, že sem ještě někdy pojedu nebo sem někoho pošlu?!

   Kde se mi líbilo, tak to bylo na Slovensku: Závora otevřená, nikde žádná služba, jen papír se vzkazem, ať se majitelé karavanů a stanaři staví u pultu v hospodě. V klidu jsem si zaparkoval, udělal si svoje věci a šel zaplatit, nikdo mě nebuzeroval. Ta obsluha v hospodě měla tolik práce, že nechodila ven to kontrolovat, kdo by nahlásil jinou kategorii vozu nebo jiný počet osob, určitě by mu to prošlo. Tady se spoléhali na čestnost hostů, a ne na nějaké ty metody, jak vyždímat co nejvíc...

   V Maďarsku se mi stalo: Na vrátnici nikdo, závora otevřená... Najel jsem si, zaparkoval, obsloužil jsem se (sprcha, voda, vylití záchodu). Nikdo mě tu nenaháněl. Několikrát jsem zašel na tu recepci, nikdo nepřišel, tak jsem se byl zeptat v hospodě. Číšník pokrčil rameny, že neví, kde je, peníze ode mne nechtěl, že on to nevybírá... Dal jsem si pivo, hned ho zaplatil, ale pak mě napadlo, že Maďarsko je vinařská země, tak podruhé jsem si objednal dvě deci vína na ochutnání. Pochválil jsem je číšníkovi, že je dobré. Sáhl do regálu a dal mi celou láhev, prý když mi chutná, ať si vezmu do auta. Odmítl, abych zaplatil i ty dvě deci... Z kempu šlo projít na koupaliště, kam chodili lidi z druhé strany, kde platili, vchod z kempu byl zdarma... Ráno zase nikdo nebyl na recepci a závora stále otevřená, tak jsem jel...

   V Makedonii u jezera jsem zažil kemp, kde ani nebyla ta recepce, ptal jsem se místních, ale řekli mi, že tady se neplatí... Prostě najedete, postavíte tu auto nebo stan, kuchyňka, sprchy, záchody, všechno k dispozici... Tomu říkám turismus! Co lidé nemuseli platit tady, nechali na pobřeží v rybárnách, pizzériích a vinárnách... Prostě to městečko si umí natáhnout návštěvníky!

   Nejkrásnější kemp jsem zažil v Albánii: Najeli jsme sem, všude absolutní rovinka, nemuseli jsme popojíždět nebo dávat klíny. Perfektně řešené sociální zařízení, výlevky na WC a šedou vodu, elektrické přípojky, pračka, krásné stromy v areálu... Také tu byly k pronajmutí loďky, že jste mohli z jezera proplout kanálem k moři... Manželský pár tu dělal zahradnické práce, jinak tu nikdo nebyl... Bylo teplo, sbírali jsme ze stromů mandarínky. Po dvou dnech jsme chtěli pokračovat, šel jsem za těmi manželi zaplatit, řekli mi, že není sezóna, že kemp je zavřený, takže se neplatí... Prostě nás tu nechali...

   Nejhorší kemp jsem zažil v Chorvatsku: Tady podél pobřeží moře jsou téměř všude zákazy vjezdu karavanů a obytňáků do měst, a mimo města absolutně všude zákazy nočního stání na parkovištích. Nutí tak karavanisty do kempů, tady si nemůžete vybrat, jestli chcete do kempu nebo ne, zkrátka musíte! Také to tu tak vypadalo: Tím, že měli jistotu, že se jim to tu zaplní, tak tu nebyly žádné služby, žádný stánek s limonádou nebo zmrzlinou, pro všechno jste museli pěšky do města. Při vjezdu strašná fronta před závorou, teprve kdo zaplatil, byl vpuštěn dovnitř. Místo, aby recepční pustila ta auta, řidiči si zaparkovali, vypustili ženy a děti na vzduch a pak přišli zaplatit... Bylo to nepříjemné, protože ta fronta byla až na hlavní silnici a blokovala dopravu ve městě. Prostě Chorvati: Prachy, prachy. Jak jsem vjel na plac, všechna místa už byla obsazená, byly tu namalované ty parkovací pruhy a mezi nimi už bylo plno, asi 15 obytňáků... Tak jsem se postavil napříč naproti nim a to mě zachránilo: V noci se přihnal od moře vítr a všem utrhal okna, kterými si větrali, jen ne mně, protože jsem stál blbě. Proč tam namalovali ty pruhy ve směru větrů, přece musí vědět, jak to tady fouká... Buď nemají mozek, nebo jim je to jedno, hlavně, že vybrali za vjezd...

   Takže vidíte, univerzální odpověď na otázku, jestli jezdit do kempů, nebo ne, neexistuje. Sami si musíte zvážit pro a proti, já Vám řeknu ještě jedno proti: Proč tu zbytečně platit, když můžete stát někde zadarmo?! Ale rozhodnutí je na každém...